Řadím v tabulce dvě stovky států a žasnu. V uhlíkové stopě na hlavu byli Češi loni třicátí na světě.
Když vynechám mikrostáty jako Katar nebo Bahrajn a vyberu jen ty s populací nad deset milionů, Česko vyskočí až do první desítky. Před Polsko, Německo nebo Čínu, na dvojnásobek Brazílie a čtyřnásobek Indie.
Kouzlo je v měření NA HLAVU, v přepočtu národních emisí skleníkových plynů na každého jednotlivce. Tedy tak, jak by nejspíš počítal jeden z prvních zdejších klima buřičů Václav Havel, zvyklý brát osud světa za svou věc a nepřehazovat odpovědnost na druhé za žádných okolností.
Když svoje poznatky sdílím dál, ať už naživo nebo digitálně, reakce obvykle moc havlovská není. Co záleží na českých zplodinách, když náš stát je jen kapkou v moři?
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
