Soupeře nesmíte chytat nebo tlačit rukama, na botách nemůžete mít železné destičky, a hlavně nemůžete gól mezi soupeřovy tyče vstřelit rukama. Taková byla první fotbalová pravidla, která schválila Fotbalová asociace. Na rozdíl od všech ostatních asociací na světě neměla v názvu jméno země, jejíž fotbalové kluby zastřešovala. Logicky: když se v londýnské hospodě Freemasons’ Tavern 26. října 1863 sešli zástupci jedenácti ostrovních klubů, aby spolu vymysleli zmíněná pravidla, založili vůbec první fotbalovou asociaci na zeměkouli, a nepovažovali proto za nutné ji přesněji lokalizovat.
Pro aktuálně globálně nejpopulárnější kolektivní sport to bylo zlomové datum. Pravidla, která Fotbalová asociace dávala dohromady týdny následující po zakladatelském sezení, víceméně definovala podobu hry, jak ji známe dodnes. Před oněmi 160 lety si sice týmy po každém gólu měnily strany, branky neměly břevna (gól platil v jakékoli výšce mezi postranními tyčemi) a míč mohl kterýkoli hráč (nejen brankář) chytit ze vzduchu rukama, položit si ho na zem, a pak do něj kopnout. Nicméně do té doby se s míčem daly při fotbale dělat ještě liberálnější věci. Hlavně běhat s ním v náručí a házet ho do branky.
Fotbaloví historici vznik téhle přechodné ruční tradice zasazují do roku 1823. Právě před 200 lety měl student William Webb Ellis během fotbalového utkání vzít míč do ruky a doběhnout s ním až do soupeřovy branky. Trik kupodivu protivníkům nevadil, okamžitě ho okopírovali a po nich i další týmy v britském univerzitním městě, kde Ellis studoval. To město se jmenovalo Rugby a dnes je Ellis považován za moderního zakladatele míčové hry, která si od jeho působiště vypůjčila jméno a jež v těchto dnech shodou okolností ve Francii prožívá jubilejní desáté mistrovství světa – finále je na programu tuto sobotu.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
