Dělníci kultury

„Stal jsem se po Janovi sirotkem a všechny naše plány s Vídní a setkáním se staly akademickými,“ napsal 13. listopadu 1980 Jiří Voskovec z americké emigrace režisérovi Bohumilu Brejchovi, též emigrantovi toho času usazenému v Rakousku. Je to vůbec poslední dopis spadající do Korespondence V+W, již před patnácti lety vydalo souborně nakladatelství Akropolis. Voskovec se listem zprostředkovaně loučil se svou životní polovičkou a „ctěným souzvukem“, odděleným od něj bohužel desítky let železnou oponou, s nímž si dopisy vyměňoval už od roku 1945. „Jeník mě nakonec přeci jen předběh,“ dodal v onom listopadu, aniž by tušil, že to předběhnutí nebude zas tak velké. Voskovec Wericha následoval o osm měsíců později, a i pro něj platilo, co sám napsal po kamarádově úmrtí: „No, bude na světě mnohem míň srandy pro každého, kdo ho znal a miloval.“

V knižní verzi má Korespondence V+W 1400 stran. V divadelní adaptaci 150 minut včetně přestávky, jak se dnes dá ověřit už jen z televizního záznamu, protože inscenaci letos v červnu Divadlo Na zábradlí po fenomenálně úspěšných deseti sezonách stáhlo z repertoáru. V divadle z Voskovcových dopisů citoval Václav Vašák, z Werichových Jiří Vyorálek a z těch od jeho ženy Zdeničky Anežka Kubátová. Kdo hru viděl, korespondenci si bez jejich hlasů už zřejmě nedokáže představit. Ale teď si bude muset zvyknout na hlasy nové. Korespondence se totiž čerstvě dočkala i audioknižní podoby, ve které výše zmíněné ústřední trio zastupuje Václav Knop, Norbert Lichý a Daniela Kolářová.

Audioknihu vydal Jiří Buřič ve svém vydavatelství Tebenas a na šest cédéček se všechny dopisy vešly v délce 68 hodin nepřetržitého poslechu. Nahrávalo se čtyři roky, valná část během covidu. Nejvíc to muselo dát zabrat Knopovi: Voskovec psal Werichovi často a obsáhle, opačně chodily dopisy kratší a tak nepravidelně, že to musela paní Werichová suplovat vlastními postřehy letícími z Prahy k Voskovcovi za oceán.