Povinná četba na FAMU

Není náhoda, že dva nejpolitičtější ze současných českých dramatiků, Roman Sikora a S. d. Ch. (čili Miloslav Vojtíšek), oba shodou okolností narozeni roku 1970, nejsou příliš hranými autory. A jsou-li jejich texty přece inscenovány, pak na alternativním okraji. Má to řadu důvodů: od jisté formální „výstřednosti“ jejich her až po těžkou kritičnost vůči zdejšímu kulturnímu i politickému mainstreamu. Nejnovější dramatický svazek S. d. Ch. nazvaný Filmařská trilogie aneb Němé flašinety pak ukazuje na další rys, jistou výlučnost prostředí, které texty demaskují. Přitom téma této trilogie zasazené do prostředí pražské FAMU – a obsahující hry Famustein, FA(R)MU! a Naproti FAMU – výlučné není. Naopak: je přímo celospolečenské. A co v těch hrách vystupuje populárních osobností!

Producent a dokumentární režisér Jakub Wagner v doslovu píše, že oslovil S. d. Ch., zda by se nechtěl umělecky chopit sporů na FAMU, které lze označit jako boj zastánců řemesla (někdo by řekl rutinérů) s experimentátory a svéhlavci. Wagner školu dokonce označuje za „učiliště nenávisti“. S. d. Ch. ho vyslyšel a výsledkem je Filmařská trilogie. V úplnosti na jevištích sotva spatří světlo světa, nicméně prostřední kus ve formě scénického čtení uvede pražské A studio Rubín. A na FAMU by měl být tento paperback zařazen mezi povinnou četbu.

Autor je, diplomaticky řečeno, sarkastický, pro řadu lidí asi nehorázný. Nikoho nešetří. Olga Sommerová, Jan Hřebejk, Petr Jarchovský, Ivo Mathé, Václav Moravec či Jaroslav Brabec na straně jedné a progresivistické „siroty“ po Karlu Vachkovi na straně druhé. Kují na sebe pikle nejrůznějšího druhu. Napříč trilogií vystupují někdy pod svými jmény, někdy pod pseudonymy. Kromě výše zmíněných i mnohých jiných se v trilogii vyskytují – ovšem v astrálním světě filmového klubu – rovněž Václav Havel, Karel Vachek a další již nežijící osobnosti. První „parta“ je v interpretaci S. d. Ch. přesvědčena, že právě a jen ona je pravou nositelkou kultury a zárukou demokracie v Česku. Ohání se Havlem, ač někteří z nich točili už před listopadem; těm autor nandává mnohem více. Ale ani Vachkovy siroty nejsou bůhvíco, bez svého gurua nevědí coby. Všem jde o pozice a vliv. Orgie malichernosti. Nemluvě o tom, že i Havel a Vachek tu dostávají docela co proto.