Už se ví, kdo za co může

Petr Dvořák minulý víkend odevzdal na vrátnici budovy na pražských Kavčích horách po dvanácti letech klíče od kanceláře i vstupní kartu. Když v roce 2011 přicházel z Novy a přebíral Českou televizi po Jiřím Janečkovi, přivítal ho budoucí podřízený Jakub Železný v pořadu Události, komentáře palbou konfrontačních otázek. Novinové titulky hlásaly, že „moderátor rozhodil ředitele“, a zaskočený Dvořák se z rozhovoru musel chvilku „vzpamatovávat“. Jeho účinkování v ČT minulý týden končilo diametrálně odlišným tónem. Suverénní manažer dostal v Interview ČT24 mnohem příjemnější otázky a prostor zeširoka mluvit o svých zásluhách dobrého hospodáře, obránce veřejnoprávnosti i člověka naladěného na „rozevlátou“ tuzemskou kreativní sféru navzdory absolutoriu ČVUT. Prezentoval se jako manažer, který stále má ČT co nabídnout, ale nikdo už se nedozví, co. Co by bylo bývalo, kdyby ve vedení zůstal a nenahradil jej nastupující Jan Souček, tedy nevíme. Dvořákova dvě šestiletá funkční období, z nichž hlavně to druhé se odehrávalo ve vyostřující se politické i společenské situaci, jež s sebou nesla „ostřelování“ televize ze strany politiků či Rady ČT, však zhodnotit jde. Jakou ČT po sobě tedy Dvořák a jeho tým zanechávají z hlediska původní dramatické tvorby, zpravodajství nebo postavení? Co se povedlo a co ne?

Dycky Vaculík

Jeho příchod do veřejnoprávní televize byl mediálním přestupem roku. Šel z komerční Novy, kterou pomohl proměnit v ekonomicky úspěšnou instituci a se ziskem prodat zpět americké skupině CME, do zásadně odlišného prostředí. A přestup provázely obavy. Soukromá stanice se stala synonymem komerce, jež se neslučovala s posláním veřejnoprávní televize. S Dvořákem přišla hrozba, že bude svůj styl z Novy tlačit i v ČT. Přicházel manažer, jenž slovy titulku tohoto týdeníku z roku 2007 razil, že „Zisk je král, to platí všude“. Červeným praporkem pro některé bylo i jeho spojení se zdejším podnikatelským mogulem Petrem Kellnerem, přes jehož PPF vstoupil do světa velkého byznysu. Obavy z přílišné komercializace se nakonec nenaplnily. Ani v hrané tvorbě, ani ve zpravodajství. Začneme u toho prvního, kde se televizní insideři i mediální analytici na pozitivním přínosu jeho týmu shodnou. Klíčové zpravodajství je trochu komplikovanější příběh.