Volíme, osud světa počká

Polsko už nedodává žádné zbraně na Ukrajinu.“ Věta polského premiéra Morawieckého ukazuje, že polsko-ukrajinské přátelství zažilo v posledních dnech rychlý pád. Po všech společných fotografiích, proslovech a garancích by to mohlo být překvapivé. Současná polská vláda ale má před volbami a jedná tak, jak jednala vždy – když jí jde o něco důležitého, postupuje tvrdě a bez ohledu na okolí i budoucnost.

Veřejná roztržka je výsledkem sporu o ukrajinské obilí. To má kvůli ruské blokádě jen jednu cestu do světa, přes Polsko k Baltskému a Severnímu moři. Polsko nedokáže zabránit tomu, aby se obilí neprodávalo už na polském území, polští sedláci se bojí o živobytí. EU zavedla krátké embargo, to nedávno skončilo, ale Polsko, Maďarsko a Slovensko je nelegálně prodloužily. Ukrajina (obilný export tvoří třetinu jejího vývozu a desetinu její ekonomiky) je za to zažalovala u Světové obchodní organizace a prezident Zelenskyj v OSN řekl, že nahrávají Rusku. Rozčilenou reakcí je dnes už světoznámá věta premiéra Morawieckého.

Fakticky nejde o drama. Polsko je šestý největší dárce vybavení ukrajinské armádě. Poslalo nejen starší vybavení, ale i nové a účinné zbraně. Stav jeho skladů není známý, ale plné nebudou. Schopnost aktuálně posílat další a další zbraně není velká a polská stopka není pro Ukrajinu fatální. Podstatné je, že centrum v polském Řešově, kudy dodávky z jiných zemí na Ukrajinu plynou, dál funguje. Na tom se nic nemění.