Pozitivní spirála

Tábor je v tuzemských podmínkách pozoruhodným úkazem. Že se stane labužnickou Mekkou by před deseti lety hádal málokdo. Právě tehdy přitom začaly klíčit základy táborského gastronomického úspěchu. V oněch začátcích se sešlo několik zdravě tvrdohlavých a podobně zaměřených lidí, kteří se souběžně i společně pustili do hledání dobrých zemědělců a právě díky nim vznikla pevná síť spojující dodavatele s restauracemi i koncovými zákazníky. A právě tahle síť je gruntem táborského úspěchu.

Táborský přesah

„Na začátku jsme dali opravdu hodně času a energie do hledání dobrých dodavatelů a jejich propojování s gastroscénou i běžnými zákazníky. Je důležité farmáře navštěvovat a poznat osobně. Dnes už spousta věcí běží sama, vrací se nám ta prvotní energie,“ říká Jan Čulík, který se po studiích ve světě do Tábora vrátil a je jedním z hybatelů místní kulinární změny. Původně provozoval vinný bar, dnes je jeho jméno spojeno s hospodou Výčep a řemeslnou pekárnou Lužnice.

Lokalismus ostatně Čulíkovi přinesl nejen pracovní směr, ale také rodinu: se svou dnešní manželkou Magdalenou se dlouho potkával nad organizací farmářských trhů a kulinárního festivalu Naše chutě, který do centra Tábora každý rok přivede tisíce lidí. Magdalena Čulík Simonová spoluzakládala populární kavárnu Jednota, kde mají neodolatelné kynuté koláče, poslední dva roky provozuje taky bezobalový obchod Výběr.