Čtenáři, vrať se

Zajímavou a alarmující knihu napsala Maryanne Wolf, americká autorka, která se věnuje neurovědám, především zkoumání procesu čtení. Tedy dovednosti, která lidskému druhu není vrozena, je třeba se jí naučit, což žádný jiný druh nedokázal. Gramotnost má původ v kultuře, nikoliv v přírodě. S osvojením čtení vzniká v mozku díky jeho neuroplasticitě zcela nová dráha. Mozková dráha pro čtení zahrnuje vstupy ze čtyř laloků obou mozkových hemisfér a ze všech ostatních pěti částí mozku. Hluboké čtení mění celý proces lidského myšlení, ovlivňuje formování pomalejších kognitivních procesů, jako je kritické myšlení, sebereflexe, představivost či empatie. Vyvolává emoce, tvoří zásobárnu vědomostí o světě a dává vzniknout kognitivní vrstvě, kterou lze zahlédnout pod povrchem slov a kterou jinde nelze najít. Jinými slovy se jedná o něco výsostně lidského.

Maryanne Wolf vyslovuje věrohodnou tezi, že s nástupem digitálních médií schopnost hlubokého čtení ztrácíme. Studie Sary Konrath a její výzkumné skupiny při Stanfordově univerzitě například zjistila u mladých lidí v posledních dvou desetiletích čtyřicetiprocentní pokles empatie, přičemž k nejprudšímu sestupu došlo za posledních deset let. Autorka zmiňuje i tzv. Matoušův-Emersonův efekt: ti, kdo hodně a dobře čtou, získávají dostatek zdrojů, které mohou při čtení uplatnit; ti, kteří příliš nečtou, nemají do čtení co vkládat, a mají tak méně vstupů pro své analytické a analogické myšlení. Jsou zároveň náchylnější stát se oběťmi neověřených informací. Nejsou si vědomi toho, co nevědí. 

Literární vědec Mark Edmundson hovoří o absenci jakéhokoliv rozvinutého systému osobních názorů u mladých lidí, kteří neznají dřívější systémy myšlení a nemají ani chuť je zkoumat. Jejich schopnost kritického myšlení nutná pro hlubší chápání tak atrofuje. Vzdělání jsou pro ně jen vědomosti, na které blahosklonně dohlížejí, ale nedokážou o nich vést sokratovský dialog. Esejista David Brooks pak zmiňuje, že – aniž bychom si toho všimli – „přestáváme vidět svět jako místo, se kterým se nerozlučně pojí krása, pravda a dobro a kde samotné vnímání krásy představuje cestu k životu, ve kterém mají své místo ctnost a šlechetnost“. Dle Maryanne Wolf jsme jen krůček od bodu, kdy krásu psaného slova nerozpoznáme.