Jak jsem si ustlala

Představuje všechno, čím je pop v roce 2023. Tedy disciplínu, v níž se rozpouštějí hranice mezi alternativou a mainstreamem, mezi autenticitou a bezobsažností, mezi intimním písničkářstvím a stadionovými hity, mezi melancholií dospívání a teenagerským vztekem. To vše dnes do sebe navzájem prostupuje a nikde to není tak zřejmé jako v písních Olivie Rodrigo.

Uplynulé desetiletí se neslo ve znamení raketových vzestupů debutujících teenagerek, které do popového mainstreamu přinesly upřímnost dosud vyhrazenou spíše folku nebo blogům. Lorde v roce 2013 zachytila nudu a prázdnotu dospívání na předměstí, Billie Eilish o šest let později zase vystihla zmatenost a úskalí spojená s přemírou životní energie i návaly apatie, jež může člověk souběžně cítit během svých formativních let.

Olivia Rodrigo to vše spojila a na svém předloňském debutu SOUR podtrhla nejen energickým projevem plným vervy a emocí, ale také ojedinělým textařským umem. Její singl Drivers License popisující bolesti rozchodu se stal největším hitem roku 2021 a v počtu přehrání na Spotify se pomalu pokouší o hranici dvou miliard. A nová deska GUTS potvrzuje, že nešlo o náhodný úspěch.