Vzestup „zbytku“ v plné slávě

Čert aby se v tom vyznal. Před dvěma týdny stáli lídři nezápadních zemí, včetně prezidentů Číny a Indie, na společném pódiu, drželi se za ruce a oznamovali rozšíření svého uskupení BRICS – neboli spolku Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jihoafrické republiky – o šest nových členů. Vystupovali jako sebevědomí tvůrci sílící protiváhy Západu. Teď o víkendu ale čínský prezident nedorazil do Indie na tamní summit zemí G20 a všeobecně se to vykládá jako políček hostiteli a doklad vážných sporů mezi dvěma nejlidnatějšími státy světa a zásadními členy BRICS. 

Co vypadá jako rébus, ve kterém se vyznají snad jen čerti a profesoři geopolitiky, to je ve skutečnosti celkem jednoduché. Jsme už oběma nohama ve 21. století, které se v mezinárodní politice projevuje nárůstem vlivu regionálních mocností. A ty dělají – jako skoro všechny státy od počátku věků – to, co právě považují za národní zájem.

Když je na agendě přepis mezinárodních ekonomických pravidel a oslabení síly dolaru, stojí Indie po boku Číny proti západní G7. Současně utváří bezpečnostní alianci se Spojenými státy, jejímž cílem je bránit rostoucímu čínskému vlivu v Asii. Avšak na Ukrajině se k Američanům nepřidá, naopak nakupuje rekordní množství ruské ropy, a oslabuje tím dopad západních sankcí – a zároveň brzdí pád oslabeného Ruska do klína Pekingu. 

Podobnou strategií, tedy být fakticky spojencem s každým, se řídí i menší státy než Indie. Deník Financial Times působivě rekonstruoval letní diplomatický program východoafrické Keni. Podepsala dohodu o volném obchodu s EU, k parlamentu v Nairobi promluvil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, na návštěvu přicestovali čínský ministr zahraničí a íránský prezident, k jednání o nové obchodní dohodě přiletěli američtí úředníci. V posledních měsících proběhla společná vojenská cvičení s indickým námořnictvem i s britskými speciálními jednotkami.