Víc než prázdná slupka moci

Jako ke svému vzoru k ní vzhlížejí spisovatelé Neil Gaiman, Michael Chabon nebo David Mitchell, jimž byla celoživotním spojencem a inspirací. Ursula K. Le Guin (1929–2018) je považována za královnu fantastiky, navíc nejen o ní uměla přemýšlet v širších společenských souvislostech. Sepsala řadu esejů a projevů, v nichž se s notnou dávkou sarkasmu a ironie stavěla na odpor zastáncům zkostnatělých, přežitých či sebestředných konceptů. Od realismu v umění („máme ho tu teprve pár století a už vykazuje známky senility“) přes patriarchát až po kapitalismus, který fantasy zakoval do koloběhu stále stejných klišé.

Během více než šest dekád trvající kariéry obdržela řadu nejen žánrových cen a její román Levá ruka tmy vyprávějící o výpravě mezi oboupohlavní mimozemšťany (1969) patří k nejdůležitějším science fiction 20. století. Fanoušky nejmilovanějším dílem Ursuly Le Guin je nicméně cyklus fantasy příběhů z tzv. Zeměmoří. Pokud by debata o „americkém Tolkienovi“, která se za oceánem pravidelně vrací, připustila, že onen spasitel může být spasitelka, nebylo by se od konce šedesátých let o čem bavit.

V českém překladu vycházely jednotlivé knihy od devadesátých let, ale teprve nyní jsou kompletní. Dva masivní svazky bohatě ilustrované slovenským výtvarníkem Mikulášem Podprockým obsahují celkem pět románů, všechny povídky, které do tohoto cyklu patří, obsáhlý esej o dějinách a zvycích obyvatel Archipelu a navrch autorčiny texty vysvětlující okolnosti vzniku knih. Nepřinášejí jen prověřenou klasiku, ukazují také, jak se Le Guin autorsky vyvíjela, a shrnují vše, o co soustavně usilovala. V tomto směru je mimochodem inspirativní i výběr z jejích nebeletristických děl, který vyšel česky v roce 2019 pod titulem Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků.