Protestní hnutí je potlačené, vzpurné městské čtvrti rozbombardované, miliony obyvatel v exilu. Bašár Asad s velkou pomocí Íránu a Ruska udusil revoluci, která začala v roce 2011 a byla největší hrozbou pro už déle než padesát let trvající diktaturu jeho rodiny. Nyní se ale z trosek válkou zničené Sýrie zvedla další protestní vlna.
Ačkoli – s těmi troskami to není úplně přesně. Nové demonstrace vypukly v jedné z boji nepoškozených oblastí, v provincii Suvajda na jihu země, kterou většinově obývá menšina Drúzů. Jejich elity po začátku občanské války uzavřely neformální dohodu s Asadovým režimem: zjednodušeně řečeno daly režimu tichou podporu výměnou za nepovolávání tamních mužů do armády a omezení přítomnosti státních bezpečnostních složek v oblasti. Asadovi z obav před nástupem islamistů k moci stranily i jiné náboženské menšiny v zemi, včetně křesťanů.
Spouštěčem aktuálních drúzských protestů bylo zrušení státních subvencí, které vedlo ke zdvojnásobení cen nafty a dalšímu skokovému zdražení potravin. Od ekonomiky se ale protesty rychle posunuly k vládě, kterou demonstranti ze sociální tísně a bídy viní. „Bašáre, nechceme tě,“ skandovali například a pálili prezidentovy fotografie. Denně v ulicích Suvajdy podle dostupných informací protestují stovky lidí, o víkendech počty přesahují tisíc. Bezpečnostní složky režimu se zatím drží zpátky, na rozdíl od minulosti nedošlo k zatýkání ani ke střelbě do lidí. Režim zřejmě počítá s tím, že protesty zůstanou omezené na okrajovou oblast země – a proto nemusí ukázat, co „umí“.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
