Výstava týdne

Ve výtvarném umění se leckdo považuje za uměleckého experimentátora či experimentátorku. Sedmatřicetiletý Lukáš Kalivoda jím ale skutečně je. Scéna ho poprvé řádně zaznamenala před pěti lety, kdy v pražské MeetFactory vystavil své pokusy s malováním vodou. Velkoformátové malby na papíře vznikaly pomalým vypouštěním vody s barvivem z barelu, na jehož vnitřní stěně byl fixován podkladový materiál. Kalivoda následně experiment rozšířil o hudební prvek. Reliéf stékané barvy v barelu ovlivňoval zvukovými vibracemi, které do sudu pouštěl pomocí reproduktoru.

Kalivoda se však zároveň pravidelně vrací i k oboru, který vystudoval na UMPRUM u Vladimíra Kopeckého. Totiž k uměleckému sklářství. Na fotopapíry kupříkladu přenášel odrazy světla lámané přes skleněné hranoly a právě s hranoly nyní samostatně pracuje na své výstavě v (A)void Gallery příznačně nazvané Lom toku.

Galerie sídlí v jedné z kobek na pražské náplavce pod Rašínovým nábřežím. Kalivoda se ji rozhodl zaplnit site-specific instalací, jež nyní visí z galerijního stropu. Jde o sestavu vytvořenou ze stovek různě dlouhých a různě poškozených skleněných hranolů připevněných samostatně na neviditelných vlascích. Normálně by skončily jako odpadový materiál na skládce. Kalivoda z nich ovšem vytvořil jakýsi lustr, který ve slunečných dnech skutečně lámáním toku paprsků prozařuje nejen interiér místnosti, ale vychází až ven k Vltavě skrz obří kulaté okno, jež v síni slouží zároveň jako dveře otáčející se kolem středové osy.

V náročné realizaci Kalivodovi pomáhalo osm lidí a řada z nich si z ní odnesla stopy na rukou, jimiž musel každý z ostrých hranolů projít. To je také důležitý prvek výstavy: co se návštěvníkům vznáší nad hlavami v podobě křehoučkého objektu, jenž jejich zrak přitahuje neodolatelně jako lampa noční motýly, je na druhé straně také hrůzostrašnou hrozbou. Je tedy dobré vědět, že instalaci dělal někdo tak šikovný jako Lukáš Kalivoda.