Ve výtvarném umění se leckdo považuje za uměleckého experimentátora či experimentátorku. Sedmatřicetiletý Lukáš Kalivoda jím ale skutečně je. Scéna ho poprvé řádně zaznamenala před pěti lety, kdy v pražské MeetFactory vystavil své pokusy s malováním vodou. Velkoformátové malby na papíře vznikaly pomalým vypouštěním vody s barvivem z barelu, na jehož vnitřní stěně byl fixován podkladový materiál. Kalivoda následně experiment rozšířil o hudební prvek. Reliéf stékané barvy v barelu ovlivňoval zvukovými vibracemi, které do sudu pouštěl pomocí reproduktoru.
Kalivoda se však zároveň pravidelně vrací i k oboru, který vystudoval na UMPRUM u Vladimíra Kopeckého. Totiž k uměleckému sklářství. Na fotopapíry kupříkladu přenášel odrazy světla lámané přes skleněné hranoly a právě s hranoly nyní samostatně pracuje na své výstavě v (A)void Gallery příznačně nazvané Lom toku.
Galerie sídlí v jedné z kobek na pražské náplavce pod Rašínovým nábřežím. Kalivoda se ji rozhodl zaplnit site-specific instalací, jež nyní visí z galerijního stropu. Jde o sestavu vytvořenou ze stovek různě dlouhých a různě poškozených skleněných hranolů připevněných samostatně na neviditelných vlascích. Normálně by skončily jako odpadový materiál na skládce. Kalivoda z nich ovšem vytvořil jakýsi lustr, který ve slunečných dnech skutečně lámáním toku paprsků prozařuje nejen interiér místnosti, ale vychází až ven k Vltavě skrz obří kulaté okno, jež v síni slouží zároveň jako dveře otáčející se kolem středové osy.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
