Nemám pistoli, mám počítač

Neměl sebemenší tušení, na co se to vlastně dívá. Při prohlížení satelitních snímků zachycujících krajinu Spojených států ho zaujalo zářivé jezero plné divoce zbarvené tekutiny. Zkoumal okolí a zjistil, že ho obklopují tisíce černobílých teček. Tvary a barvy připomínaly abstraktně-expresionistickou malbu, měl pocit, jako by sledoval hemžení mikrobů pod mikroskopem.

 Záhy zjistil, že se jedná o intenzivní velkochov skotu. Každá z těch tisíců teček představovala jednu krávu a ona podivuhodně zbarvená vodní hladina byla jímka zachycující výkaly smíšené s chemikáliemi sloužícími k jejich rozkladu. Na tomto místě se pomocí hormonů a antibiotik vykrmí dobytek na váhu určenou k porážce během osmnácti měsíců místo obvyklých pěti let. Odtud pocházejí americké steaky a podobných velkovýkrmen začal brzy nacházet na satelitních záběrech více.

Svůj první snímek ze série Feedlots objevil Mishka Henner před jedenácti lety úplnou náhodou při brouzdání záběry Google Earth. Brzy se tyto obří výkrmny staly součástí širšího cyklu Earth Works, v němž za využití veřejně přístupných satelitních záběrů ukazuje masivní vliv lidské činnosti na krajinu, který nemusí být při pohledu z úrovně zemského povrchu hned patrný.

Výběr z Hennerových Earth Works nyní představuje komorní výstava v pražské Galerii Fotografic. V sousedství Feedlots se tu ještě objevují konstruktivisticky geometrické tvary, jež na zemi rýsují ropná pole, případně zlatavé či smaragdově zelené odpařovací rybníky, jež se nacházejí poblíž plynových elektráren a z nichž odpadní látky stoupají do vzduchu. Každý z těch brutálních zásahů do krajiny má přitom v sobě prazvláštní prvek krásy.

Přestože Henner ukazuje místa, která obvykle unikají pozornosti, a není snadné je navštívit, sám na žádném z nich také nebyl. Všechny fotografie vytvořil s pomocí veřejně dostupných zdrojů, což je jeho obvyklá metoda tvorby. Využívá on-line archivy, satelitní záběry, které spojuje po stovkách do finálního obrazu o vysokém rozlišení, ale také videa z YouTube či umělou inteligenci – prostě vše, co mu přijde pod ruku. „Materiálem, s kterým pracuji, je kultura. Tím myslím doslova všechno. A jelikož žijeme ve vizuální kultuře, tak jsou výsledky vizuální. Kultura přitom nejsou jen obrazy samotné, ale i to, odkud si je beru, kdo je původně vytvořil a za jakým účelem,“ vysvětluje Henner Respektu krátce před pražskou vernisáží.

„Býval jsem často osočován z toho, že kradu, ale já to připodobňuji k tomu, jako když básník pracuje s určitým slovníkem. Nikoho by nenapadlo kritizovat básníka za to, že krade řeč pro to, aby něco napsal. To by bylo směšné,“ popisuje uštěpačně sedmačtyřicetiletý fotograf. Přestože držel fotoaparát v ruce naposledy před třinácti lety, patří k nejpodnětnějším dokumentaristům současnosti. Aparátem se mu stal počítač – a začal pracovat se všemi fotoaparáty a kamerami, které jsou na síti dostupné.