Kdo nafoukl inflaci

Když Zbyněk Průša loni v létě odhadoval další ekonomický vývoj v zemi – a vyhlídky koncernu Agrofert, jehož majitelům tento megapodnik už skoro deset let spravuje –, zmínil jako jeden z rozhodujících faktorů dalšího vývoje „ochotu trhu akceptovat zvýšené ceny“.

Šlo o komplikovanou dobu. Válka na Ukrajině byla na začátku a energetická krize v plném proudu. Agrofert stejně jako zbytek země směřoval do nejasného období, kdy firmám začaly stoupat náklady na všechno možné – od paliv po součástky dovážené ze vzdálených míst, odstřižených covidem a končící globalizační érou.

Obavy, že vyplašení zákazníci přestanou dražší zboží kupovat, tehdy vypadaly oprávněně. Po roce je ale jasné, že si firmy poradily. Dobrou ilustrací je právě Agrofert. Jeho zakladatel Andrej Babiš v politice na inflační škody intenzivně upozorňuje a zchudlí lidé na to soudě podle voličských preferencí slyší. Paradoxně ale Babiš spolu s Agrofertem na růstu cen slušně vydělal. V těžkém roce 2022 jeho holding zvedl svůj zisk víc než dvojnásobně z 5,8 na rekordních 13 miliard korun. A z jiných čísel je vidět, že nešlo o nic výjimečného. Zdražování firmám v součtu za celou ekonomiku nejenže prošlo, ale mnohé z nich na něm vydělaly, protože do nových cen schovaly vlastní vyšší marže.

Příběh české inflace se v tomto světle rýsuje v trochu jiné perspektivě, než jsme si ho donedávna vyprávěli.

Mléko jako vzor

Litr polotučného mléka se dá v letácích supermarketů momentálně najít i za dvacet korun. V průměru za celou republiku se ale prodává o něco dráž. Český statistický úřad momentálně pracuje s cenou 26,27 Kč, což je údaj, který vychází z výkazů posbíraných přímo z pokladních systémů velkých řetězců. Díky tomuto postupu mají statistici u potravin dobrý přehled, co se doopravdy kupuje a za kolik, čísla se navíc archivují v dlouhých časových řadách, a tak existuje přehled o vývoji mnoho let dozadu.

Stačí nalistovat příslušnou tabulku z dřívějších let a vidíme, že v roce 2015 stálo mléko 17,80 Kč. Takže mezitím zdražilo skoro o polovinu, což z bílého nápoje dělá vděčnou a ilustrativní pomůcku pro popis, jak to s českou inflací vlastně je.

Něco zdražilo víc (cigarety), něco méně (oblečení), ale v souhrnu za všechno zboží a služby je inflace v Česku navlas stejná jako u mléka. Eurostat má ve své databázi kolonku, kde sbírá data o pohybu celé cenové hladiny v jednotlivých zemích právě oproti roku 2015. U Česka mu za tu dobu vychází zdražení o 48 procent.

Jde o velký skok za krátké období – co se stihlo za osm let, na to byl předtím zapotřebí dvakrát delší úsek od roku 1999 do roku 2014. Zrychlení mají na svědomí jak známo divoké poslední roky, kdy se inflace dala do pohybu v návaznosti na pandemii a energetickou krizi. Dělo se to všude v Evropě, ale různou měrou. Třeba v Turecku se ceny od roku 2015 zpětinásobily, což je podstatně větší růst než v Česku, ale v rámci EU patříme k nejpostiženějším – víc se od roku 2015 zdražovalo jen v Maďarsku a pak s drobným náskokem v Estonsku a v Litvě.

Tabulky lze brát i úlevně. Česko zjevně nezůstalo v inflační vlně posledních let samo, skoky jsou podobně velké napříč celým východním blokem. To je ale jen malá náplast na to, jak moc inflace zamávala se zdejšími reálnými příjmy a životní úrovní. Co se to tedy v Česku s cenami stalo? Vážně muselo mléko a všechno ostatní zdražit tak moc?