Svůdník Berlusconi a jeho odkaz 

„Jsem nejstíhanější muž v historii celé světové historie a v lidských dějinách.“ Velmi trumpovské vyjádření, napadne asi nejednoho čtenáře či čtenářku – bombastické přehánění v kombinaci s mučednictvím vždy bylo a pořád je základem vystupování amerického exprezidenta. Přesto Donald Trump není autorem výroku. Padl v roce 2009 a vyřkl ho Silvio Berlusconi. Mediální magnát, který zemřel minulý týden v 86 letech, nebyl jen nejdéle sloužícím italským premiérem v moderních dějinách země, ale hlavně populistou, který proměnil moderní politiku a své pokračovatele našel nejen v Trumpovi. 

Nicméně srovnání s Trumpem ho prý údajně uráželo. Na rozdíl od něj se narodil do chudé rodiny a o své bohatství se zasloužil sám (ačkoli vždycky panovalo podezření, zda zcela čistými metodami). Srovnávání s Trumpem však nahrává i fakt, že i Berlusconi se pohyboval v byznysu s nemovitostmi, časem se přesunul do televizního světa a založil i vlastní stanice. Na italskou televizní scénu, kde převažovalo nezáživné státní vysílání, přinesl zábavu, sex, pěvecké show, spoře oděné ženy a americké seriály typu Dallasu nebo Dynastie. A právě dominance na televizní scéně byla pak klíčová pro působení v politice. „Vytvořil diváky, z kterých se následně stali voliči,“ popsal to před několika lety časopis The Atlantic.

Do politiky vstoupil Berlusconi v devadesátých letech a prolomil mnohá tabu. Jako první poválečný politik přizval ke spolupráci strany vycházející z italského postfašismu. Díky vlastnictví médií bylo jeho vládnutí spojené s do té doby bezprecedentním střetem zájmů a kumulací moci. Táhly se s ním soudní spory kvůli korupci i sexuálním skandálům, ale část italské společnosti ho milovala a navzdory všem kauzám a kontroverzím ho opakovaně volila. Druhá část ho naopak nesnášela; nic mezitím neexistovalo. 

Jak připomíná The Economist, ani kritika, ani soudní spory neotřásly Berlusconiho vírou v sebe sama. Během kampaní připomínal voličům, že má dvacet domů po celém světě, ale místo toho, aby si je užíval, otročí dnem i nocí pro dobro nevděčných krajanů. Jedním z jeho kouzel byl nevyřčený slib voličům, že budou jako on – bohatí a úspěšní. Na rozdíl od Trumpa a dalších figur současného západního populismu byl totiž Berlusconi optimista, a tak líčil svým věrným i svět.