Solární elektrárny v kosmu? Podle vědců to možné je.

Elektrárna umístěná nad poledníkem procházejícím zhruba středem Evropy by zároveň mohla zásobovat libovolné místo na celém evropském kontinentu. (Vizualizace ESA)

Čerpat solární energii z vesmíru, kde nejsou žádné mraky a slunce svítí nepřetržitě, touží lidstvo již od sedmdesátých let minulého století. Během tehdejší energetické krize zkoumala reálnost takových plánů NASA a dospěla k závěru, že náklady by byly příliš vysoké. Od té doby ale technologie zlevnily a začátkem června vědci z Kalifornského technologického institutu (Caltech) prokázali – zatím v malém měřítku –, že přenos energie uskutečnit lze.

Karty jsou rozhodně rozdány příznivěji než před desetiletími. Nástup opakovaně použitelných raket společnosti SpaceX velmi zlevňuje vynášení nákladů do kosmu. Vyvíjejí se roboti schopní sestavovat složité systémy přímo na oběžné dráze, roste účinnost fotovoltaických článků. Dvě různé studie, které si loni objednala Evropská kosmická agentura ESA, shodně dospěly k závěru, že do roku 2040 by mohla energie z vesmíru cenově konkurovat energii z obnovitelných zdrojů na Zemi.

Středobodem představ je geostacionární dráha, kde satelit zdánlivě „visí“ nad jedním bodem zemského rovníku. Země se odtud, ze vzdálenosti 36 tisíc kilometrů, jeví již jako koule v prostoru. Právě tady by pracovaly solární elektrárny o rozměrech i několika kilometrů čtverečních. Získaná elektřina by se přeměnila na mikrovlny (tedy stejný typ záření, který ohřívá jídlo v mikrovlnné troubě). Svazky mikrovln by pak putovaly na Zemi, kde by je „sklízely“ stanice vybavené přijímacími anténami. Že to skutečně lze udělat, přinejmenším z nízké oběžné dráhy, prokázala družice vyslaná do kosmu vědci z Caltechu: do univerzitní laboratoře odvysílala energii, která by téměř dokázala rozsvítit baterku na mobilním telefonu.