Kde leží můj otec?

Jak vás napadlo pátrat po ostatcích politických vězňů v areálu pankrácké věznice?

Zabýváme se tím jako historici Vězeňské služby ČR už od devadesátých let. Tehdy se na nás obrátil náš kolega a politický vězeň Oto Stehlík z dokumentačního střediska Konfederace politických vězňů, který s několika dalšími lidmi dohledával dokumentaci k zemřelým a popraveným v komunistických věznicích. Cítili jsme povinnost pomoct vnést do toho jasno. Také postupně přicházeli pozůstalí a ptali se nás, kde leží jejich otec, dědeček, pradědeček. Abychom jim mohli odpovědět, spolu s kolegyní Alenou Kafkovou a Alenou Šimánkovou z Národního archivu jsme v roce 2017 podali projekt zaměřený na identifikaci míst nevydaných ostatků popravených a zemřelých politických vězňů. Soustředili jsme se na Prahu, Brno, Valdice, Mírov a Plzeň. Celkem jsme zkoumali 637 osob, respektive jejich ostatků s cílem zjistit, kde přesně skončily.

Výzkum trval mnoho let. Co bylo rozhodující, že jste nakonec byli schopni říct, že na Pankráci jsou v zemi desítky politických vězňů?

Hodně nám pomohla moderní technika, konkrétně georadar. V areálu pankrácké věznice byl prostor, kde komunisté popravovali. V roce 1954 byla šibenice odstraněna, místo bylo vyklizeno a až do roku 1992, kdy tu vznikla malá pieta, tam nebylo nic. Když jsme to v jejím okolí loni v říjnu s experty z Archeologického ústavu AV ČR prohledávali, zaměřili jsme se v zemi na různé vrstvy. Některé z nich byly velmi koncentrované, bylo v nich množství popela, laboratorní analýza vzorků zjistila, že je v nich obsaženo větší množství kostí, které prošly kremací. Nemohly to být kosti spálené někde jen tak běžně, ale ty, které byly vystaveny skutečně vysoké teplotě. To byl důkaz, že jsme objevili pohřebiště.