Slavný kritik Harold Bloom o něm už před dvaceti lety prohlásil, že spolu s generačními souputníky Thomasem Pynchonem, Donem DeLillem a Philipem Rothem patří do zlaté čtyřky moderní americké literatury. O Cormacu McCarthym se přitom vždycky mluvilo tak, jako by ani do moderní doby nepatřil. Počínaje tím, že v jeho knihách se neobjevují žádné technické vymoženosti ani koncepty jako politická korektnost; nic nemůže být vzdálenější jeho světu bezútěšných vizí plných násilí.
A sám spisovatel, jemuž se dostalo efektních přízvisek „starozákonní prorok“ nebo „kazatel apokalypsy“, to potvrzoval nejen ve svých knihách. „Život bez krveprolití neexistuje. Myslím, že představa, že živočišné druhy lze nějakým způsobem vylepšit a že by všichni mohli žít v harmonii, je opravdu nebezpečná myšlenka,“ řekl v roce 1992 v rozhovoru pro The New York Times jeden z nejoceňovanějších amerických romanopisců, jenž zemřel minulé úterý těsně předtím, než by v červenci oslavil devadesáté narozeniny.
Záblesk zvrácené ironie
Narodil se roku 1933 na východě USA do rodiny potomků irských katolických přistěhovalců, ovšem od útlého dětství vyrůstal ve státě Tennessee. Jeho otec tam působil jako právník pro vládní agenturu a rodinný status McCarthy suše okomentoval, že „ostatní je považovali za boháče, protože jako jediní nežili v chatrči o jedné, maximálně dvou místnostech“.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
