Dopisy

Paralely mezi dvacátými léty a dneškem nemám rád

Respekt 23/2023

Potěšil mě rozhovor s německým spisovatelem Volkerem Kutscherem. Důležité je jeho upozornění, že dějiny se mohly odehrávat jinak – slovy titulku, „mohlo to taky dopadnout dobře“. Zpětně viděno můžeme nacházet jak body trajektorie k totalitní a následně válečné katastrofě, tak body, kdy bylo možné ji odvrátit nebo zmírnit. Židovská mystika kabala označuje historii za „setkávání hmoty a ducha“ – to umožňuje otevřené, nedeterminované chápání, kdy jednotlivci i kolektivy mají možnost směrování ovlivnit. Mimochodem, i někteří židovští historici, např. Jehuda Bauer, upozorňují na historické momenty, kdy bylo možné odvrátit či oslabit šoa (holokaust). Je to důležité pro naše současné vnímání a chování – vymanění se z pocitu bezmoci a předurčení, jak o tom i Kutscher mluví, že nelze srovnávat „tehdy“ a „dnes“ a uvěznit se v pocitu „opakování dějin“. Spíše jde o uvědomění si jakýchsi „kvantových rozcestníků“ množství možností, ve kterých děláme (vědomá, podvědomá a nevědomá) rozhodnutí, kudy dál. Ukazuje to naši odpovědnost za „spolutvorbu“ dějin. A přesně jako Kutscher i já mám mnohem větší obavy ze zneužití technického pokroku, umělé inteligence, protože ta může zásadně oslabit svobodu a jasnost uvědomovaných možností, a tedy rozhodování, skrytým, nepřiznaným ovlivňováním.