Vstávám v šest ráno, ostatně jako téměř každý pracovní den. Kafíčko, z okna koukám do zeleně, následuje příprava agendy na dnešek. Pak cvičím, sprcha. A protože je čtvrtek, mám ráno poradu sám se sebou. Už asi šest let se mi daří držet tento rituál, který mě nabíjí. Přemýšlím o životě, rodině, o firmě. Dělám si poznámky.
Dnes je pro mě důležitý den. Pokřtíme zrekonstruovanou spodní část Václavského náměstí v Praze. Výsledek úsilí mnoha let. Byl jsem do minulého roku předsedou spolku (šestnáct let), který si dal mimo jiné za cíl udělat z Václavského náměstí krásné místo…
Pečlivě připravený projev pročítám asi popáté. Obvykle mluvím spatra, ale tentokrát si dávám záležet. Historická data kombinuji se zkušenostmi s projektem revitalizace klíčového českého náměstí. Celý proces chci přirovnat k narození dítěte, tohle baby se (komplikovaně) narodilo rovnou osmnáctileté. Už teď mám co dělat, abych udržel emoce na uzdě.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
