Přílišná úcta k atomu

Od minulého týdne funguje v pražské Troji již druhý jaderný reaktor. Po školním reaktoru VR-1 přezdívaném Vrabec, na němž se studenti učí již od začátku devadesátých let, tu spustili vědci z ČVUT o něco menší VR-2. Obě zařízení slouží kromě výuky také k výzkumu.

Mít něco takového uprostřed města není úplně neobvyklé – výkonnější výzkumný reaktor mají třeba na známé univerzitě MIT v Bostonu, v Evropě jej najdeme například ve Vídni. Oba pražské reaktory jsou tak malé, že podle vědců z ČVUT neprodukují žádnou významnou radioaktivitu; do reaktorové nádoby může vstoupit člověk bez speciálních pomůcek. A učit studenty přímo na reaktoru pomáhá k udržení znalostí. I Německo, které jadernou cestu opustilo, se obává ztráty know-how, už kvůli existenci meziskladů jaderného odpadu na svém území.

Přesto je zvláštní, že vznik nového reaktoru v Troji neprovázela žádná diskuse. Jaderná fakulta, která za projektem stojí, nevedla debatu s městskou částí Praha 8, neproběhlo stavební řízení (ministerstvo průmyslu jej nevyžadovalo) ani posouzení vlivu na životní prostředí EIA. Vše ošetřila razítka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Lze si stěží představit, že by se k takovému projektu nevyjadřovala veřejnost třeba v sousedním Německu nebo Rakousku.

Dokonce ani při spuštění VR-2 nemuseli vědci čelit žádným nepříjemným otázkám médií, třeba na umístění reaktoru přímo na břehu Vltavy (při povodni v roce 2002 byla reaktorová hala částečně zaplavena, radioaktivní materiály se ale podařilo včas odnést do bezpečí). Převládala úcta k mocnému atomu a obdiv k nejnovějšímu českému úspěchu na jaderné cestě. Podobně vstřícné klima je ale samo o sobě rizikem. Jestliže se o ničem ohledně jádra nepochybuje, zaděláváme si na problém. Ať už ekonomický – jaderná cesta je drahá a budování reaktorů provázejí v západních zemích nekonečné průtahy – nebo bezpečnostní; chybí-li tlak a dohled veřejnosti, experti snáze projeví lehkomyslnost a udělají chybu, která se může vymstít.