Fašistka, nebo demokratka? Jak Itálii vládne Giorgia Meloni.

„Jsem Giorgia, žena, matka, Italka, křesťanka,“ prohlásila loni v září ve svém asi nejslavnějším projevu Giorgia Meloni. Od loňského října pak může italská politička do výčtu svých charakteristik přidat i fakt, že je „premiérka“. A také tak trochu záhada současné evropské politiky. Její strana Bratři Itálie má postfašistické kořeny a vládne v koalici se Silviem Berlusconim a Matteem Salvinim, tedy proruskými populisty. Co se týče dosavadní vládní politiky, kabinet Meloni ve většině případů zatím nijak zvlášť nevybočuje z praxe předchozích italských vlád. Jde tedy o standardní konzervativní političku evropského střihu a předvolební kritika jí křivdila? Nebo se obava z fašistických tendencí, z nichž bývá obviňována, teprve projeví?

Klíčovým tématem evropské politiky je dnes válka na východě, a tam Giorgia Meloni drží pevně linii podpory Ukrajině. Silvio Berlusconi sice občas pronese výroky typu, že „Zelenskyj může za válku, protože bombardoval Donbas“, italská vláda ale zároveň odhlasovala všechny evropské sankce a Meloni v únoru navštívila Kyjev. „Meloni ho nechá mluvit, ale na reálnou politiku to vliv nemá,“ komentuje rozložení sil Martin Mejstřík, odborník na Itálii z Institutu mezinárodních studií na FSV UK. 

Dominanci Meloni potvrzují i současné průzkumy: podpora Bratrů Itálie je i tři čtvrtě roku po volbách stále na 30 procentech, Salviniho Liga má devět procent a Berlusconiho Vzhůru Itálie sedm procent. „Ani její ekonomická politika se zásadně neliší od předchozích vlád. Když ale přijde na kulturní otázky, vidíme rétoriku, která by mohla být předzvěstí radikalizace,“ říká italský politolog Davide Vampa, který působí na britské Aston University. Týká se to hlavně otázek rodiny a LGBT+ témat. Meloni je zde hluboce konzervativní, jako premiérka ale o těchto otázkách zase tak často nemluví. Na rozdíl od stranických kolegů, kteří jsou i na jiných frontách vcelku aktivní. Prohlašují se za „křižáky v boji proti potratům, eutanazii a stejnopohlavním sňatkům“ (současný předseda italské dolní komory parlamentu Lorenzo Fontana), sbírají fašistické memorabilie včetně sochy Benita Mussoliniho (šéf Senátu Ignazio Benito Maria La Rusa) nebo píší pochvalnou biografii Vladimira Putina (ministr kultury Gennaro Sangiuliano).