Česká ekonomika v revizi

Co se stane s malou chudou zemí, která má velkého bohatého souseda a otevřenou hranici? Ekonomové na to mají vzorečky, ale ty snad ani není potřeba vytahovat. Každý si domyslí, že první země má solidní šanci začít tu druhou dohánět. Podobně jako když se ve sklenici s vodou rozpouští led.

Češi to znají. Během jedné generace vyměnili neprodyšnou železnou oponu za členství v EU, což přineslo skok, který je na globální poměry nebývalý. Když se sestaví žebříček, nakolik si kdo za posledních třicet let polepšil, Česko je podle Světové banky třicáté nejlepší (ze 144 zemí, u nichž jsou časové řady úplné).

Jenže teorie o ekonomické konvergenci má ještě jednu důležitou stránku, a i tu Češi poslední dobou poznávají na vlastní kůži. Největší posun dělají chudí příbuzní logicky na začátku, kdy jsou rozdíly v ekonomické úrovni největší a efekt otevření hranic je nejsilnější. Postupem času gravitační síla bohatého souseda slábne. Automatický růst, poháněný volným prouděním zboží, lidí a kapitálu, se vytrácí a ti, kdo dobíhají, musejí pro sebe najít jiný pohon.