Z Marsu, nebo ze Země?

Timing is everything, říkají naši anglosaští přátelé. Správné načasování může být důležité v komedii i v životě. A samozřejmě v politice. Vláda třeba minulý týden odložila projednávání tzv. Istanbulské úmluvy. Podle informací Respektu to bylo proto, že se z jednání omluvilo několik liberálněji naladěných ministrů a panovala obava, že úmluva neprojde, ačkoli existuje dohoda s premiérem Fialou, že kabinet úmluvu schválí a pošle do parlamentu. 

Otazníky nad načasováním se pak objevily také u dalšího tématu, které polarizuje politickou scénu – manželství gayů a leseb. Nejprve opoziční hnutí ANO v půlce května vytáhlo novelu občanského zákoníku z mrazáku, kde čeká už rok (a analogický návrh čekal roky během předchozího volebního období), a vystavilo se podezření, že tak činí z účelových důvodů. Minulý týden pak novelu nechala zařadit na projednání šéfka dolní komory a TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, ačkoli vyvolala obavy kolegů z koalice, jestli celou věc neuspěchala.

Jenže stačilo pár hodin sněmovní debaty a bylo jasné, že zkrátka není důvod projednání zákona dále odkládat. Politici a političky, kteří otevření institutu manželství gayům a lesbám odmítají, odklad spíše uvítají. A naopak zastáncům změny ani další měsíce či roky asi neumožní odpůrce přesvědčit o tom, že jde o civilizační posun, který nikomu neuškodí a mnoha lidem pomůže. Odpor proti změně, kterou bez problémů zavedly i nábožensky silně rigidní země, nebyl nikdy příliš racionální, ale tentokrát debata ulétla až někam na Mars. Poslanec ANO Patrik Nacher předložil vizi, v níž jsou stejnopohlavní manželství předstupněm uzákonění incestu, podle Marka Bendy z ODS otevřou dveře k mnohoženství. Podle Bendova stranického kolegy Karla Haase případné schválení novely popře „objektivní biologickou realitu“. „Všichni jsme druh savce, který se dělí na muže a ženu,“ řekl Haas na plénu. Gayové a lesby snad nejsou savci?! Možná to budou ptáci, vzhledem ke zprávám o dvojici čápic, které se na Táborsku společně starají o mláďata. 

Na straně podporovatelů byl naopak patrný posun směrem k západní tradici politických projevů, v nichž se kombinují věcné argumenty se silným osobním příběhem či sdělením. Na rozdíl od blouznění o incestu a biologii byly zakotvené v žité realitě. Poslankyně STAN Barbora Urbanová mluvila o tom, jak díky druhému manželství své matky vyrůstala se dvěma otci: „S každým z nich mám trochu jiný vztah, daný tím, kolik času jsem s nimi strávila, ale oba mám ráda. A oba mají rádi mě – bez ohledu na geny.“ Pirátka Olga Richterová mluvila o tom, že její děti jsou sice příliš malé, aby byla jasná jejich orientace, ale chtěla by pro ně rovná práva, ať už budou orientace jakékoli. Děti poslankyně STAN Michaely Šebelové – jednovaječná dvojčata, jeden heterosexuál, druhý gay – už velké jsou a výstižně ilustrují aktuální situaci: „Jejich osud může být hodně podobný, ale kdyby chtěli se svým životním partnerem uzavřít trvalý svazek, narážejí na velkou nerovnost.“ Místo odkladů by tak politici měli dát co nejdříve jasně najevo, zda tento stát patří spíše na Mars, nebo na Zemi.