V novém světě

V uplynulých týdnech jsem sledoval turecké volby a zaskočilo mě, když jsem slyšel, jak jeden z nejdůležitějších vládních činitelů, ministr vnitra Süleyman Soylu, promlouvá z balkonu k davu příznivců. Opojen vítězstvím slíbil, že prezident Recep Tayyip Erdoğan „vymete s každým, kdo působí potíže“ Turecku, a to „se týká i americké armády“. Soylu již dříve prohlásil, že ti, kteří „se řídí americkými postoji, budou považováni za zrádce“. Nezapomínejme přitom, že Turecko je již sedmdesát let členskou zemí NATO (a že USA mají v zemi vojenské základny).

Sám Erdoğan často také nasazuje tvrdě protizápadní rétoriku. Zhruba týden před prvním kolem hlasování tweetoval, že jeho protivník „nechce prozradit, co slíbil teroristům vraždícím děti ani západním zemím“.

Erdoğan je možná nejextrémnějším představitelem tohoto stylu, není ale rozhodně osamocen. Jak si povšimli mnozí komentátoři, většina světové populace není ve shodě se Západem v jeho zápase proti invazi ruského prezidenta Vladimira Putina na Ukrajinu. A válka samotná jen zdůraznila širší fenomén, totiž že mnohé z nejmocnějších zemí rozvojového světa zaujímají stále více protizápadní postoje.