Učiliště nebo odborné obory na středních školách, kde je stejně praxe v dílnách jako teoretických hodin v lavicích, mají občas u veřejnosti hanlivý nádech. Letos přetlak zájemců o nedostatečný počet míst na gymnáziích způsobuje, že spousta žáků navzdory původním plánům poputuje na učňáky, proto je slovo „učiliště“ skloňováno mezi rodiči častěji než v předešlých letech. Existují však i učiliště a obory, kam se dostat také není samozřejmost a které mají pověst prestižních škol. Tady je zpráva, jak to na takové škole vypadá.
Splněný sen
Devatenáctiletá žákyně Střední uměleckoprůmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové právě tvaruje ozdobnou linku na přední smrkovou desku své budoucí kytary. Hraje si s vyfrézovaným páskem a pečlivě ho přikládá na hranu nástroje, za chvíli ji tam začne lepit. Její soustředěný výraz a snahu sleduje mistr a jeho tvář vypadá spokojeně stejně jako ta její. Lence Dolečkové to jde a mistr Štěpán Vávra vypočítává, že tahle „martin nulka“ je už čtvrtá kytara, kterou jeho žačka za studií v královéhradecké odborné škole vyrobila. „Strašně mě to baví,“ usmívá se Lenka. „Hudba a dřevo mě provázely odmalička, hudbě jsem se věnovala a otec je truhlář. Byla to jasná volba. Přijímačky jsem zkoušela jen sem, a když to vyšlo, byla jsem moc ráda,“ říká studentka.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
