Zdejší systém středních škol selhal. Jak to rychle změnit?
Květen je v Česku smutným časem, kdy se bortí první dětské iluze o možnostech něčeho skvělého v životě dosáhnout
Gabriela říká, že její třetí syn možná není vyloženě studijní typ. Dokáže ale učební látku pochytit už ve škole, takže se doma na obstojné známky nemusí skoro učit. Takových byla vždy plná gymnázia, kde se potřebnému studijnímu drilu později naučí. Syn však sám trval na tom, že stejně jako dva bratři raději zkusí některou z průmyslovek, které v okolí jejich pražského bydliště jsou. „Podle mě by pro něj bylo lepší gymnázium, ale nechala jsem ho, ať si vybere sám,“ říká Gabriela. Běžný kluk bez vyhraněných zájmů postupoval intuitivně: vybral jednu průmyslovku zaměřenou na IT a jednu spojenou s audiovizuální technikou. Každý má totiž dvě možnosti přihlášek.
Přijímací testy zvládl se solidním výsledkem 73 bodů ze sta možných, v silném populačním ročníku to však na přijetí nestačilo. V jedné škole skončil desátý pod čarou oddělující přijaté a nepřijaté studenty, ve druhé až devadesátý osmý pod čarou. Tím začaly manévry, které na týdny zaměstnaly oba rodiče, a stále ještě neskončily.
V první škole je stále ještě šance, takže odvolání… To znamená vystát frontu a osobně doručit žádost do kanceláře školy. Je to rychlejší než poštou. Mezitím na webu sledovat, jestli se úspěšné děti skutečně zapíšou ke studiu, nebo po nich zbude na seznamu přijatých skulina.
Ve druhé škole šance není, lepší je ale nečekat, až rozhodnutí přijde poštou. Jde o čas a rodina je v panice. Takže další fronta u školy, tentokrát pro papír oznamující nepřijetí.
Zároveň je třeba viset na internetu a hledat, jakým školám zbyla volná místa a vypisují druhé kolo přijímaček. Vyzvednout přihlášku, takže třetí fronta. S ní je třeba zajít k obvodnímu lékaři pro razítko o zdravotní způsobilosti. Je to formalita, a zase čekání…
Pak do čtvrté fronty pro výsledky synových přijímacích testů. Jinak než na papíře a ze školy se získat nedají. Ty je třeba nechat úředně ověřit a přiložit k nové přihlášce, celý proces je totiž veden v režimu správního řízení. S novou přihláškou je třeba vystát další dlouhou frontu před novou školou. Dala by se poslat i poštou, ale při osobním dodání získá rodina jistotu, že nic nechybí. V této frontě se slévají rodiče neúspěšných dětí z celé Prahy, je dlouhá a plná frustrace.
„Klíčové je hlídat termíny a být všude včas,“ říká Gabriela. „Přitom všechno probíhá postaru na papíře a lidi, kteří to absolvují, jsou v panice z toho, co bude s jejich dětmi. Je to strašně vysilující a po nějaké době si už jen přejete, ať se vaše dítě dostane aspoň někam.“
Jiří bydlí v Zadní Třebani, pracuje v Praze a z posledních týdnů má velmi podobné zážitky. „Na druhém kole přijímaček jsem propálil tři dny dovolené,“ sděluje s tím, že zkoušel hasit nepřijetí syna na dvě populární školy, jejichž výběr teď vidí jako příliš velký optimismus, a tedy chybu. Druhé kolo si podobně jako stovky dalších rodičů zažil v podobě nekonečných front s novou přihláškou, kdy se z kanceláří škol stejně ozývalo, že to pravděpodobně nevyjde.
Třeba jeden pátek zjistil, že na Obchodní akademii Bubeneč otevírají gymnaziální třídu a je nutné přijít hned v pondělí a přihlášku podat do 12.00. „Přišli jsme tam na devátou, fronta byla až před barák,“ popisuje Jiří. Nechal tam tedy syna čekat a mezitím po Praze rozvezl další tři přihlášky. „Po dvanácté byl teprve na schodech, ale přihlášku nakonec podat mohl,“ vzpomíná Jiří. V sobotu ráno Jiří píše, že syna vzali na Gymnázium sv. Augustina. Čas na rozhodnutí, zda na něj nastoupí, nebo ještě počkají, si dávají do tohoto pondělí.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu