Zemřel Henry Kissinger. První světový politik, který byl mediální hvězdou

Henry Kissinger, jeden z tvůrců americké zahraniční politiky, v noci ze středy na čtvrtek zemřel. Přečtěte si květnový text, který jsme napsali při příležitosti jeho stých narozenin. Poslechněte si také nás podcast Při tanci mocných zabránit katastrofě

Henry Kissinger dnes ze všeho nejvíce vypadá jako moudrý skřítek. Jeho nevysoká postava se věkem ještě více scvrkla. Židle se zdá být větší než on, způsobný oblek přidržují na věkem pokřiveném trupu šle, hlas se dere na svět pomalu a sípavě. Zároveň slova muže, který se tento víkend dožije sta let, hypnotizují stejně jako dřív. Týdeník The Economist s ním nedávno hovořil nepřetržitě osm hodin. Řeč byla o Číně, umělé inteligenci, Ukrajině. Padla zmínka o dvou nových rozepsaných knihách, hovořilo se o obavách spojených s možností zničujícího konfliktu velmocí. Čína a Spojené státy prý mají podle Kissingera zhruba pět až deset let na to, aby našly cestu k mírovému soužití. Jinak jejich soupeření nevyhnutelně skončí katastrofou.

Známější diplomat než Henry Kissinger na světě zcela jistě neexistuje, dosah jeho činů byl svého času kolosální. Byl mužem, který v sedmdesátých letech prolomil diplomatické ledy mezi USA a Čínou, a vrazil tak klín do komunistického bloku, což ve zpětném pohledu znamenalo začátek konce sovětského impéria. Vyjednával s generálním tajemníkem Brežněvem první sovětsko-americké dohody o omezení jaderných zbraní. Ze zákulisí řídil válku ve Vietnamu, bombardoval Kambodžu či Laos. Úspěšně vyjednával příměří během ozbrojeného konfliktu mezi Židy a Araby na Blízkém východě. Ve spolupráci s tajnými službami pomohl v Chile tamním důstojníkům svrhnout legitimně zvoleného marxistického prezidenta Allendeho, čímž otevřel cestu k brutálním vojenským diktaturám v Latinské Americe.

To všechno a mnohé další se odehrálo v horizontu pouhých osmi bouřlivých let, mezi roky 1969–1977, během nichž se původně židovský emigrant z nacistického Německa ocitl po boku tehdejšího amerického prezidenta Richarda Nixona a jeho nástupce Geralda Forda na samém vrcholu světové moci. Všechny zmíněné epizody byly ve skutečnosti samozřejmě mnohem složitější a komplikovanější než jejich jednověté shrnutí, mnohé vyvolávají dodnes silné a často protikladné emoce. A Kissinger si všechen rozruch zároveň neskrývaně užíval. Stal se prvním světovým vrcholným politikem, který byl zároveň mediální hvězdou. Shlížel z televizních obrazovek i obálek časopisů, promlouval jako diplomat nadaný geniálním mozkem, zároveň se však zjevoval jako alfa samec obklopený herečkami a dalšími celebritami. Byl hvězdou večírků, popíjel koktejly a tančil na inauguracích v Paříži i Hollywoodu, pronášel s těžkým německým přízvukem tajemná moudra nebo jen ve světlech kamer neproniknutelně blýskal brýlemi. Pak někam mizel spřádat diplomatické plány.

Trosky civilizace

Taková popularita intelektuálně zaměřeného diplomata není snadno pochopitelná. Snad je podpořena přesvědčením, že právě diplomatické žonglérství emigranta, který se nikdy nezbavil svého německého přízvuku, ve službách americké velmoci zásadně pomohlo provést svět bez úhony érou jaderné hrozby. Snad fascinuje obrovská moc koncentrovaná do rukou jediného člověka, který se netajil tím, že se ji nebojí využívat. Sám Kissinger v legendárním rozhovoru s italskou novinářkou Orianou Fallaci prohlásil, že jeho síla spočívá v pečlivě kultivovaném obrazu svérázného samotáře, který vstupuje do konfliktních situací podobně, jako osamělý kovboj vjíždí do rozvráceného města. Jako by s Kissingerem přicházel klid a zákon. Tohle prý lidé milují.