„Dost bylo růstu,“ znělo Evropským parlamentem

„Prostředky jsou omezené, dluhy se musejí splácet a jediným způsobem, jak toho můžeme dosáhnout, je udržitelný ekonomický růst.“ Slova předsedkyně Evropského parlamentu (EP) Roberty Metsoly, která by za běžného jednacího dne zněla v uších kolegů jako hlas zdravého rozumu, teď v sále vyvolávají tlumené pobouření. V poslaneckých lavicích sedí stovky lidí, kteří mají na podobu ekonomického systému v 21. století jiný pohled. 

Podobných reakcí nabídla akce, která se pod titulem „Za hranicemi růstu“ konala minulý týden v bruselském sídle EP, mnoho. Ostatně i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen mluvila na plénu o ekonomickém růstu bez fosilních paliv. Za příklad dávala Evropskou unii, která loni navzdory válce na Ukrajině snížila emise CO2 o 2,5 procenta, přičemž ekonomika rostla a Evropané vedli „prosperující život“. Unie se v rámci green dealu snaží snižovat emise s cílem dostat se v polovině století téměř na nulu a dál nepřispívat k zahřívání planety. Tento plán do značné míry stojí na předpokladu, že se podaří oddělit ekonomický růst od emisí a ekologických dopadů.

Proti této vizi „zeleného růstu“ se ostře vymezují stoupenci „nerůstu“, jako je třeba ekonomický antropolog Jason Hickel, ekonomové Timothée Parrique nebo Tim Jackson a další. Na konferenci v Bruselu připomněli, co v rámci své mise dělají běžně: snižování emisí je v současném ekonomickém systému příliš pomalé. Také namítají, že není možné vypouštět do ovzduší čím dál méně skleníkových plynů a zároveň navyšovat ekonomickou produkci. Vedle negativních ekologických dopadů poukazují na rostoucí sociální nerovnost, která hospodářský růst v poslední době provází. A volají po zapojení dalších ukazatelů, které by nahradily HDP, klasického ukazatele růstu, coby měřítko hospodářských politik.

Jejich alternativou budoucnosti je přechod k „postrůstové ekonomice“. V praxi by to znamenalo, že by bohaté státy svou výrobu a spotřebu cíleně snížily – ovšem s důrazem na zajištění co nejvyšší kvality života a blahobytu obyvatel. V otevřeném dopise, pod nímž je podepsáno na čtyři sta odborníků a neziskových organizací, v Bruselu vyzvali Evropskou unii mimo jiné k „postupnému vyřazení fosilních paliv“, ale také k „podpoře více rovnostářské společnosti skrze odstranění příjmových a majetkových extrémů. Například skrze progresivní uhlíkové a majetkové daně nebo zavedení minimálních a maximálních příjmů.“ Za příklad dali „ekonomiku koblihy“ oxfordské ekonomky Kate Raworth. Tento koncept aktuálně testuje řada regionů a měst včetně Amsterdamu, Barcelony nebo Bruselu. V praxi jde o to monitorovat a omezit dopady ekonomických aktivit na klima, ale zároveň se starat o základní potřeby obyvatel, jako jsou bydlení, zdravotní péče nebo třeba vzdělávání.