Asad je zpátky v partě

Letadlo společnosti Syrian Air, které minulý pátek přistálo na letišti v saúdskoarabské Džiddě, uzavřelo dotykem svých pneumatik se zemí jeden mimořádně krvavý cyklus. Na jeho palubě seděl syrský diktátor Bašár Asad, muž, který se před dvanácti lety, po brutálním zásahu proti občanským protestům, stal vyvrhelem. Syrské protesty přerostly v občanskou válku a Saúdská Arábie, Katar, Turecko a další státy v ní penězi a zbraněmi podpořily protivládní rebely. Asad se však dočkal ještě větší pomoci od Íránu a Ruska, díky níž se udržel u moci. Sýrie dnes leží v troskách, zhruba tři sta tisíc civilistů zemřelo a šest milionů jich uteklo za hranice. Asad za tuto cenu kontroluje naprostou většinu země a jeho sousedé se teď s výsledkem smířili.

Páteční přílet do Saúdské Arábie na summit Arabské ligy, která Sýrii vzala zpět mezi sebe, je klíčovým momentem Asadovy rehabilitace. Spojené arabské emiráty ho navíc minulý týden pozvaly na konferenci OSN o klimatu (COP 28), která se v Dubaji uskuteční koncem letošního roku.

Právě Emiráty už v roce 2018 jako první arabská monarchie znovuotevřely svou ambasádu v Damašku, administrativa Donalda Trumpa tehdy ale dalšímu usmiřování s tyranem bránila. Joe Biden má o syrské dění mnohem menší zájem. Asadův návrat urychlilo i únorové ničivé zemětřesení, po kterém Spojené státy načas přerušily část protisyrských sankcí a v Damašku přistála letadla s humanitární pomocí z arabských zemí. Nedávné, Čínou dojednané obnovení vztahů mezi Íránem a Saúdskou Arábií pak uvolnilo ruce při řešení jejich zástupných konfliktů v regionu.

Blízkovýchodní státy dospěly k přesvědčení, že Asadův režim z jejich sousedství nezmizí, a chtějí s ním spolupracovat při řešení přeshraničních krizí. Jde především o zastavení masivního exportu drogy captagon, která je hlavním syrským vývozním artiklem, a o možný návrat milionů uprchlíků, které hostitelské státy nechtějí nebo ekonomicky ani nemohou trvale integrovat. Pokud se taková spolupráce začne dařit, tak řeč brzy přijde i na západní sankce, které brání rekonstrukci Sýrie. Kupříkladu firma z Emirátů, která by tam chtěla stavět solární elektrárnu, se vystavuje riziku sankcí. Západní politické a morální dilema je zřejmé: zrušit sankce a fakticky mávnout rukou nad Asadovými brutálními metodami? Nebo na nich trvat, i když už k žádné změně režimu v Damašku nepovedou a prodlouží utrpení syrských civilistů?