Fronta na luxus

Cestování po světě bylo pro naprostou většinu lidí u nás před rokem 1989 nesplnitelnou tužbou, pokud se ovšem nechtěli omezit na krásy Bulharska, Německé demokratické republiky nebo Maďarska. Nezbylo tak než jezdit si prstem po mapě nebo snít nad vším, co přinášelo vůni dálek a exotiky.

Prostředkem k takovým virtuálním výletům se stávaly i pokrmy ze zahraničních kuchyní a také specializované restaurace, které vás alespoň na okamžik přenesly daleko od šedivé každodennosti. A tak mnozí nadšeně vdechovali dým cigaret Gauloises ve vinárně při obchodě Paris-Praha v Jindřišské ulici a snili, že jsou v bistru ve městě nad Seinou. Ale snad úplně nejvíc oslovila Čechoslováky svůdná vůně exotického Orientu ztělesněná čínskou gastronomií, kterou neúnavně propagoval nonkonformní komunistický výtvarník a diplomat v jedné osobě Adolf Hoffmeister.

Císařský dvůr s celebritami

Mekkou milovníků opojné dálněvýchodní kuchyně se stala Čínská restaurace (ano, tak přesně se jmenovala) ve Vodičkově ulici v Praze otevřená v roce 1958, kde až do roku 1964 působili i čínští kuchaři. Interiér podniku byl na tu dobu exkluzivní – ebenový nábytek vykládaný perletí a slonovinou, sošky z dynastie Ming, papyrové lustry či nádobí se znakem restaurace vyrobené na zakázku v karlovarské porcelánce. Privilegována byla restaurace i v oblasti dovozu, a tak se zde servírovaly mořské okurky, polévka z vlaštovčích hnízd či žraločí ploutve. Čína tehdy patřila mezi spřátelené země, ale tady nebyla žádná lidová republika, ale císařský dvůr dávných časů, plný tajemného kouzla. A pro běžného návštěvníka se nabízel ještě jeden bonus – měl šanci zde potkat různé celebrity. Dálněvýchodní kuchyni propadli například Jan Werich nebo Karel Gott.