Vsetín – Ostrava – Praha. Taková je dosavadní životní cesta osmatřicetileté malířky Pavly Malinové, jejíž kariérní vrchol v hlavním městě nyní nastal samostatnou výstavou Kukačky. Proč vrchol? Je jím už sám vstup na půdu DSC Gallery, jež by u nás těžko hledala srovnání v úspěšném nacházení sběratelů – ostatně většina z autorčiných nových obrazů našla své kupce ještě před vernisáží výstavy, která je navíc fantastická.
Kukačky v názvu odkazují k hodinám, jež nám odměřují čas. Navíc jak známo, kukačky se uhnízďují nejen v onom okénku nad ciferníkem, ze kterého pravidelně každou hodinu vyjíždějí, aby zakukaly neopakovatelně strašidelným hlasem. Ale v živé podobě také v cizích hnízdech, z nichž předtím vyhodí a tím zavraždí oprávněné obyvatele. V podobně melancholicky-zlověstné náladě se nese celá výstava Pavly Malinové.
Kdo zná její předchozí práce, bude překvapen, že z nich teď víceméně vymizely figury. Ustoupily do pozadí, aby udělaly místo ciferníkům a všelijakým symbolům, z nichž Malinová složila svou zprávu o uplývajícím čase, otevřeně inspirovanou dílem Ernsta Steinera. Malby vsetínské rodačky jsou podobně magické jako tvorba o dvě generace staršího rodáka z Winterthuru ovlivněného myšlenkami Carla Gustava Junga. Je v nich ale i pro autorku typická jistá „špinavost“, která dává vzpomenout na její punkové začátky spojené s ostravskou FaVU a tamní kapelou Like She. Tuhle rebelskou linii na výstavě podporuje několik bílých stříkanců na zeď a klidně by jich mohlo být i víc.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
