Stejná práva pro všechny rodiče – je tu další pokus

„Děsím se dne, kdy se naší dceři něco stane, manželka bude v práci a já s ní budu muset jít na pohotovost nebo do nemocnice – a tam nás najednou oddělí s tím, že já nejsem její matka,“ popsala Aneta nedávno veřejnoprávnímu rozhlasu svoji rodičovskou noční můru. Na rozdíl od své partnerky, německé hokejistky Janny, není totiž biologickou matkou jejich společně vychovávané dvouleté holčičky, a tak k dítěti v Česku nemá žádná rodičovská práva. Tuzemské zákony na rozdíl třeba od německých, švédských a mnohých dalších totiž u stejnopohlavních párů uznávají za rodiče jen toho biologického, nebo – v případě osvojení – jen toho, kdo je úředně zapsán jako rodič. Dva partneři stejného pohlaví v Česku přitom jako rodiči registrováni být nesmějí. 

Nezapsanému partnerovi jsou pak automaticky odepřena rodičovská práva, jako je informování či rozhodování o zdravotním stavu dítěte. Nedisponuje ani právem rozhodovat o vzdělání dítěte včetně rozhodnutí, do jaké školy může jít. Děti poté nemohou po úředně nezapsaném rodiči dědit nebo ztrácejí nárok na výživné v případě rozpadu vztahu.

Anetina noční můra by se teoreticky mohla už brzy rozplynout. Evropská komise představila takzvaný balíček rovnosti, který obsahuje hned několik opatření snažících se narovnat práva a možnosti občanů napříč členskými státy Evropské unie. Mezi nimi je návrh na zavedení „evropského rodičovství“ stojícího na jednoduchém pravidle: pokud je člověk rodičem v jedné zemi EU, je rodičem i v každé jiné členské zemi Unie. V případě Anety, jejíž rodičovství s německou partnerkou by bylo uznané v Německu, by přijetí balíčku znamenalo, že by ji za rodiče musely považovat i úřady a instituce v Česku.