Hlídač a otroci

Nedůvěra vůči přílišné moci soukromých koncernů. Kritický přístup vůči rétoricky vznešené, v činech však leckdy sobecké zahraniční politice Západu. Zájem o chudší, takzvané rozvojové země. Příznivci těchto novinářských principů, jimiž je britský deník The Guardian (v překladu Hlídač) mezi velkými globálními médii pověstný, byli minulý týden překvapeni. The Guardian si zadal jakousi „sebeinvestigaci“, a ta odhalila, že jeho zakladatel John Edward Taylor a většina ze svobodomyslných a osvícenskými hodnotami formovaných filantropů stojících spolu s ním u zrodu listu bohatli na otrokářství.

Velká Británie se počátkem 19. století obrátila proti obchodu s otroky. Její lodě patrolovaly u afrických břehů a bránily otrokářským korábům v přepravě zotročených přes Atlantik a monarchie se považovala za nositele civilizace v barbarském světě. Z Nového světa však dál ve velkém kupovala produkty práce otroků, zvláště bavlnu. Mířila hlavně do Manchesteru, střediska textilního průmyslu, kde reformní deník v roce 1821 – čtrnáct let po britském zákazu obchodu s otroky – vznikl. 

The Guardian se do zkoumání vlastních kořenů pustil pod vlivem hnutí Black Lives Matter a svržení sochy filantropa a obchodníka s otroky Edwarda Colstona v Bristolu. Podstatnější než konkrétní podnikání jeho „otců zakladatelů“ je širší sdělení, a sice že otrokářství pomohlo Británii a obecně Západu vybudovat instituce, z nichž těží dodnes (včetně kvalitních médií). Průmyslová produkce bavlny z amerického Jihu byla pilířem ekonomické moci Manchesteru – a celé monarchie – první poloviny 19. století. A tato prosperita odstartovala i růst měst a jiného průmyslu v dalších dekádách. Naopak dědictví otrokářství na generace poškodilo životní vyhlídky lidí černé barvy pleti v Severní Americe i v africké domovině.