Loni jsme se kolektivně obávali, jestli budeme mít letos touto dobou čím topit. A jestli budeme mít čím platit, když se nějaký plyn i po odstřihnutí zdrojů z Ruska přece jen sežene. Evropa situaci naštěstí zvládla a s ní i naše peněženky.
Ovšem většina lidí se z pragmatických i etických důvodů (kousek od nás se žije v rozbombardované zemi) raději uskrovnila. Třeba já topil celou zimu jen v jedné místnosti. Podobně jsme to s bratrem a naším nájemníkem udělali i v bytě po mámě. Proto nás poněkud překvapilo, když nám od plynáren před měsícem přišlo roční vyúčtování. Požadovaná částka za mámin byt zněla vskutku nepěkně, chtěli po nás doplatek 240 tisíc korun.
Sice jsme si rychle spočítali, že takový objem spotřebovaného plynu by odpovídal situaci, kdybychom byt celý naplnili plynem od podlahy až ke stropu, zhruba po deseti dnech ho nechali vybuchnout a následně bychom proces znovu a znovu opakovali. Ale člověk nikdy neví… Vytvořili jsme si několik teorií, jak se to mohlo stát. Nejpravděpodobnější ale bylo, že to prostě někdo v plynárnách špatně spočítal. A opravdu, po naší stížnosti na nesmyslnou sumu nám napsali, že chtějí jen tři tisíce. Prý nenašli při odečtu náš lístek se spotřebou (my si teda myslíme, že ho ztratili), a tak ji vypočítali odhadem čili „baj voko“, jak se těmto výpočtům odborně říká.
Tímto happy endem by mohla historka klidně skončit. Na druhou stranu si říkám, kolik takových složenek musí Českem putovat a kdo všechno je dostává. O muže v nejlepších letech, jako jsem já a můj bratr, si strach nedělám. Ti by měli přežít i případný infarkt, který by mohli při pohledu na šestimístný dluh dostat. Ale co ti ostatní? Samozřejmě nejde jen o věk, ale i schopnost dostat se ke správným informacím. Sám bych mohl vyprávět: ten přepočet spotřeby plynu na plochu bytu, který celou záležitost okamžitě posunul do zcela absurdní roviny, za mě pochopitelně provedl bratr.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
