Probíhají změny, jaké tu nebyly sto let. A my společně jsme jejich hybateli,“ řekl Si Ťin-pching přes tlumočníka Vladimiru Putinovi, když se po společně strávených hodinách v Kremlu chystal zamířit ke své limuzíně. „Souhlasím,“ odvětil ruský diktátor a tiskl čínskému kolegovi pravici. „Drahý příteli, dávej na sebe, prosím, pozor,“ rozloučil se Si.
Tímto dialogem skončilo minulý týden další setkání obou mužů, už čtyřicáté během deseti let Siovy vlády. Vzniklo mezi nimi pouto, které nenarušily ani zločiny proti lidskosti páchané Putinovým vojskem na Ukrajině. Co si oba vladaři v Kremlu mezi čtyřma očima řekli a slíbili, to se během jejich vlády nedozvíme. Přesto si dovolme předpovědět, že Siova návštěva nebude mít dopad na aktuální průběh bojů na ukrajinské frontě – a přesto nese nesmírně důležitý vzkaz do příštích let. Odráží totiž pohled, jak Čína čte dnešní a zítřejší světové dění.
Příprava na bouři
Někteří pesimisté se obávali, že Si v Moskvě přislíbí dodávky zbraní ruské armádě. Válka na Ukrajině by se v takovém případě stala zástupným konfliktem nové studené války mezi NATO a Čínou – s katastrofálními dopady na samotnou Ukrajinu i na celosvětovou bezpečnost. To se nestalo. Hlasité vykřičení zbrojních obchodů by odporovalo stylu čínské diplomacie – pokud se dodávky uskuteční, tak ve skrytu, se snahou o maximální utajení. A není vůbec jisté, že k větší zbrojní pomoci dojde: Čína by tím podryla svoji pověst neutrální, nevměšující se mocnosti, kterou pracně buduje před asijským, africkým a latinskoamerickým publikem. A stala by se terčem západních sankcí, které by ji – zemi závislou na přístupu k evropským trhům a světovému finančnímu systému – vážně poškodily.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
