V Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou na sebe největší pozornost aktuálně strhává Jakub Matuška aka Masker svou výstavou Až křídla vlaštovek vyhladí žulový kvádr z povrchu zemského. Hned za ní však návštěvníci prostorů zámecké jízdárny najdou ještě dvě další výstavy, jež si zasluhují samostatnou pozornost.
První připravila Karíma Al-Mukhtarová pod názvem Sometimes you need to lie yourself. My si tu však lhát do kapsy nebudeme, a proto s veškerou upřímností uvádíme, že jde opět o v nejlepším slova smyslu sebevědomé, byť značně křehké vystoupení umělkyně nebojící se jít s kůží na trh. Tentokrát doslova, protože jádro výstavy tvoří velkoformátové fotografie dokumentující její experimenty s prošíváním vlastních dlaní. Nití si do nich napsala vzkazy, jako že je skoro dobrá autorka nebo že se omlouvá. Zároveň je ale zřejmé, že tyto vzkazy nemyslí tak úplně vážně. Vedle nich totiž prezentuje také své tradiční objekty v podobě provrtaných skleněných tabulí, do nichž následně, podobně jako do svých rukou, pomocí bavlnek „vyšívá“ geometrické a nyní i figurální motivy. A to jsou tak skvělé věci, že by se za ně neomlouvala ani Karíma Al-Mukhtarová.
Závěr okružní cesty kolem hlubocké jízdárny pak obstarává výstava Moniky Žákové Více světla. Větší kontrast k prezentaci zmíněného Matušky si lze těžko představit: proti živelnému postsurrealismu jeho figurami zaplněných pláten tu visí minimalistické obrazy, v nichž se o veškerý vzruch stará jen světlo a stín. Jde o důsledně monochromatická díla, z nichž většina vzniká pro autorku již typickou technikou promalování seskládaného plátna: když zmuchlané plátno následně Žáková napne na rám, působí opticky na diváka, jako by šlo o reliéf.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
