Příští pátek to bude devadesát let, co v Brdě u Nové Paky umřel Josef Kocourek. V rodné chalupě, jak se tehdy slušelo. Bylo mu teprve čtyřiadvacet, život nadějného spisovatele utnula tuberkulóza, jinak by se jistě stal členem budoucí Skupiny 42, která se zformovala právě v Pace. Čas nyní vypršel i pro Kocourkovu chalupu. Rozpadající se roubenku čeká bourání, možná že se nedočká ani blížícího se výročí svého slavného obyvatele.
Říkal mi to spisovatel Jaromír Typlt, který z Paky pochází a Kocourkovi nyní věnoval obsáhlou část nového čísla Revolver Revue. Na setkání s dílem autora fenomenální deníkové a korespondenční Extáze či románu Zapadlí vlastenci 1932 v ní vzpomíná třeba znalec podkrkonošského spiritismu Ivo Chocholáč, který coby pracovník novopackého muzea dobře ví, že „červený otisk“ místní typické rudé hlíny „si neseš s sebou a za deštivého počasí ho máš nejen na botách, kalhotech, ale někdy i na kabátě. Ale především ve své mysli...“
Památkář Pavel Konečný popisuje, jak v Řepové, kam Kocourek na sklonku života zamířil jako učitel, hledal spisovatelovu bronzovou bustu. Z podstavce před školou byla ale před čtyřmi lety ukradena. Konečný ji pak náhodou uviděl v internetové aukci. Chtěl ji vydražit a vrátit, jenže ho někdo přeplatil. Konečný tímto majitele ukradeného díla vyzývá, aby ho vrátil do Řepové, která pod jménem Rašpava vystupuje ve zmíněném Kocourkově románu.
„Včera jsem dopsal Vlastence, dnes jsem ležel jaksi unaven a umučen. Poslouchám výsledky německých voleb, to je kus psí historie přece. Byly slunečné dni, až hořko z nich sálalo. Nevěř zázrakům, spíše statistikám,“ stojí v Extázi v posledním Kocourkově zápisu z 5. března 1933. Kniha vyšla až v roce 1971 a otevřeným erotismem vyvolala nadšení v neoficiálních kruzích. Teď se dá levně sehnat na internetu, což doporučuju, taky jsem to ke Kocourkovu výročí udělal.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
