Audio týdne

Jan Kraus je nenápadný, se životem smířený ošetřovatel, který převádí na druhý břeh stařečky a stařenky. Věnuje jim svou plnou péči a stráví s nimi tu týden, tu několik měsíců, někdy i rok. Vždy však jde o jednosměrnou „jízdenku“: pacienti se nikdy nezotaví úplně a Krausova péče je paliativní. Až narazí na bývalého tramvajáka, stoletého Wenzela Winterberga, který se odmítne vzdát a jde proti směru. Čeká ho totiž ještě práce. Vyrazí se svým (ne)dobrovolným společníkem proti proudu času a po proudu vzpomínek. Za předky, kteří padli v bitvě u Hradce Králové (každý na jiné straně), za první láskou Lenkou, která jako Židovka zmizela ve válce... To vše s pomocí rakousko-uherského bedekru z roku 1913. Oba jedou vlakem po místech, která jsou dosud nesmířena se svou česko-německou historií a která skrývají tajemství, jež mají být odhalena.

Třídílnou rozhlasovou dramatizaci románu Jaroslava Rudiše Winterbergova poslední cesta pro Český rozhlas připravila v překladu Michaely Škultéty Eva Blechová. Nejednoduchý „železniční“ román je tu přetaven v dialog dvou hlasů Vladimíra Javorského (Kraus) a Oldřicha Kaisera (Winterberg) a nutno rovnou říci, že jde o vynikající výkony, v Kaiserově případě snad o výkon životní. Winterberga charakterizuje dýchavičným, horečnatým a uhrančivým hlasem (občas na samé hranici šílenství), který bublavě i chrčivě proniká zvukovým plánem. Zuřivý výbuch na královéhradecké planině na konci prvního dílu zůstane posluchači dlouho v paměti.

Jeho společník v podání Javorského je věcný, ale křehký a jemný, ve scénách, kde Winterberg naruší jeho intimní zónu a začíná se probírat jeho minulostí, hrozí až zhroucením. Režisér Aleš Vrzák jejich duet obestavěl vynikajícími fonogenickými hlasy počínaje Pavlou Tomicovou (laskavá i živočišná Pepina) a konče Jakubem Žáčkem (povrchně a nedbale úslužný číšník ve vlaku).