Krize v Rusku narůstá, Jelcina vystřídal v křesle prezidenta Zjuganov, dumu ovládají komunisté a nacionalisté. K Rusku se brzy připojí Ukrajina, Bělorusko tak již učinilo, pobaltské státy se nalézají v přímém ohrožení. My však máme vystaráno: jako člen NATO jsme pod americkým – navíc jaderným – deštníkem.
Na podobně laděné scénáře u nás slyší nejvíce lidí. Nicméně realita je složitější a neškodí si to uvědomit právě ve chvíli, kdy se stáváme oficiálním členem Severoatlantické aliance.
Vojensky nepřinášíme Alianci víceméně nic. Každý, kdo někdy v televizi viděl záběry ostré akce NATO se stíhacími bombardéry, tanky i počítačovými centrálami a poté slyšel o naší chemické rotě či polní nemocnici, si musel uvědomit nesouměřitelnost oněch dvou informací. Díváme-li se však na problém vojensko-politicky, vnímáme už něco jiného. Jakkoli modernizovaný MiG-21 by utržil ostudu ve srovnání s F-16, ale český voják v Bosně zvládne totéž co jeho britský či francouzský protějšek. Naše plus pro NATO tedy spočívá především v tom, že jsme použitelní pro peacekeeping. „Udržování míru“ je dnes činnost mnohem aktuálnější než obrana před potenciální ruskou hrozbou.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
