Seš dobrej, seš skvěle

Není výraznějšího hudebníka, který by se zrodil z postbrexitové nespokojenosti. Rapper Slowthai se stal nejhlasitějším glosátorem rostoucího napětí a nesnášenlivosti; komentátorem toho, co vlastně ještě na Velké Británii zůstalo doopravdy velké. To vše z role a pozice šaška, která mu sedí nejlépe a dokáže díky ní na sebe strhnout pozornost – třeba jako když při předávání cen Mercury v roce 2019 vystupoval na pódiu s umělou setnutou hlavou premiéra Borise Johnsona v ruce.

Slowthai vzal všechny hudební prostředky vhodné k vyjádření vzteku, jaké britská populární hudba zná, a na debutovém albu Nothing Great About Britain (2019) z nich stvořil vlastní výraz – ovšem plný spíše černého humoru a posměvačství vůči autoritám než naprostého nihilismu. Během pandemie se rodák z Northamptonu jako většina hudebníků a hudebnic obrátil do vnitřních světů a k introspekci, ale ani tady nezůstal apolitický a rapoval třeba o přetíženém zdravotnictví na pokraji kolapsu.

Novinka Ugly už zachycuje úspěšného osmadvacetiletého umělce, který se pokouší najít životní spokojenost. Vidí, že k ní má osobní důvody, daří se mu, stal se otcem, ovšem tak jednoduchá cesta k pocitu štěstí není. Hudebně nejpestřejší deska, která obsahuje i mnoho rockových vlivů a v titulní skladbě rappera doprovází irská postpunková kapela Fontaines D.C., shrnuje všechny rozpory člověka, jenž si prožil dospívání v tvrdých podmínkách. Ale to, že už je drsná realita minulostí, k radosti nestačí, protože na člověku z ní zůstaly šrámy.