Ostře sledovaný soud s Dominikem Ferim zřejmě udá tón další etapě českého chápání sexuálního násilí. Chabá česká legislativa ho zřejmě nedokáže adekvátně potrestat. Náš stát posílá pachatele znásilnění většinou domů s podmínkou a výstražným „ať už se to neopakuje, ty rošťáku“. Alespoň o symbolickou spravedlnost se musí postarat veřejnost.
Ve svém přezíravém postoji vůči ženám přitom Feri pokračuje od začátku procesu. Při prvním příchodu k soudu se neštítil na kamery sdělit jména dvou žen. Dál je tak využívá k manipulaci, když tvrdí, že si vše vymyslely – vždyť jejich případy nejsou předmětem soudu! Inu, to, že nejsou předmětem soudu, neznamená, že „si to vymyslely“. A tento rozdíl bude třeba držet v patrnosti, zprostí-li ho soud obvinění a on bude tvrdit, že se ničeho nedopustil.
K soudu Feri dorazil s úsměvem. Sebevědomí před soudem není nutně ničím špatným, záleží však na kontextu. Pokud bychom se naučili hledět na obviněného očima jeho obětí, musel by nám jeho sebejistý smích udělat fyzicky zle. I kdyby byl Feri kritických obvinění ze znásilnění zproštěn, zůstává za ním série výpovědí ukazující vzorec nenávistného chování vůči ženám, kterým vážně ublížil a které sebraly odvahu bojovat o spravedlnost, ačkoli věděly, že je čeká další kolo bolesti a ponižování. Tyto ženy nás teď potřebují na své straně.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
