Česká lvice

Letošního Českého lva za nejlepší televizní film nebo minisérii převzala za minisérii Podezření kromě jiných tvůrců i producentka Pavla Janoušková Kubečková. Ve svém děkovném projevu vyjádřila podporu mladé generaci filmařek, zejména z řad producentek a režisérek, které dle jejích slov mají šanci vnést do českého filmového průmyslu empatii, sounáležitost a spolupráci. Poukázala na nerovné podmínky v české audiovizi a zadoufala, že ji nová generace nejenže změní, ale i zcela ovládne. 

V sále se po projevu zvedl nadšený potlesk, ale já jsem jen pár řad za sebou slyšela hlasy, které projev neváhaly posměšně okomentovat: „Hlavně žádnou agitku.“ Zamrazilo mě z toho právem, nebo jsem přecitlivělá a zase jsem nepochopila vtip? Ze svých prvních Českých lvů jsem odcházela brzy a společensky unavená, ale ten projev mi v hlavě zůstal. Zůstává i dnes, v Mezinárodní den žen, kdy „něžné bytosti“ dostávají bonboniéry a karafiáty místo respektu a rovných příležitostí.

Česká audiovize se podle slov Janouškové Kubečkové za posledních patnáct let dramaticky proměnila, ale ženy jsou v umění stále znevýhodňovány. Jako absolventka FAMU si vzpomínám na okamžik, kdy nám studentkám bylo řečeno, že budeme muset jednou rukou točit a druhou kojit. Měla jsem zatím obrovské štěstí na kolegy a projekty, ale nejsem slepá k atmosféře, ve které den co den svou práci odvádím. Především mě zasáhl okamžik, ve kterém Janoušková Kubečková vyslovila naději, že jednou přestanou být zdravé ambice žen zaměňovány za aroganci.