V Česku se za chytrý přístup zhusta považuje opozičnictví

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Politika není lov kořisti, i když si ji tak leckdo představuje. Není to ani spokojené kynutí u korýtka, jak jsme to mnohá zvířata naučili. Politika je mimo jiné dovednost prosadit vlastní ideje a cíle, často metodou kompromisu s ostatními. Takové zvíře neznám. Ale třeba je to jen tím, že nejsem biolog.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Konec normalizace s všudypřítomnou ustrašeností a radami „dobře se zapiš“, „nevyčnívej“, „tohle neříkej“, „nikoho neuraz“, „neprovokuj“. Čím dál víc vidím, jak mě to ovlivnilo a jak pozdě se toho zbavuju. Ale zase ta úleva.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Nesmyslné rituální sledování Husákových novoročních projevů. Napůl se na to lidé kolem dívali s despektem, ale nevynechali to. Ale byla to politika?

4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?

Nepamatuju si, že bych kvůli politice plakal. Různé mezinárodní i domácí politické hanebnosti mě vedou spíš ke vzteku než k slzám.

5. Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?

Že by prezident neměl sídlit na Pražském hradě. Myslím, že nás to prolnutí krále a demokratického politika mate. A nejen občany, ale i politiky.

6. Kdy jste poprvé pocítil, že jste mocný?

…