Nezapomeňte na muže

Jednou za tři roky se ve světových médiích pravidelně zvedne vlna závisti. Jejím zdrojem je pravidelně Finsko, početně malá země na severu Evropy s pozoruhodnými výsledky ve vzdělávání. Mezinárodní agentura PISA, zřizovaná vyspělými zeměmi OECD, vždy zveřejní výsledky srovnávacích testů a Finsko se pokaždé umístí na předních příčkách. A všichni začnou přemýšlet, jak se také stát Finskem. Nechtěli bychom, aby i naše patnáctiletá mládež, které se hodnocení týká, stejně dobře počítala, interpretovala text nebo se vyznala v přírodních vědách? Samozřejmě, všichni chceme být jako Finové!

Nebo možná ne úplně ve všem. Věc má totiž jeden háček. Když se na výsledky podíváte podrobněji, zjistíte, že prakticky veškerý úspěch finského systému stojí na ramenou mladých Finek. Finské dívky dokážou skutečně v testech uspět nadprůměrně, když ale stočíte zrak k dospívajícím finským klukům, lesk pohasne. Mají prakticky stejné výsledky jako jejich protějšky ve Spojených státech. Nebo v Norsku. Nebo na Islandu. Nebo vlastně kdekoli jinde. A nejsou to, jak tušíte, výsledky oslnivé, právě naopak. Kluci napříč vyspělým světem dopadají ve školním systému v porovnání se svými vrstevnicemi mizerně. Také školu docela slušně nesnášejí. Podle měření OECD z roku 2015 považuje školu za „ztrátu času“ dvojnásobný počet chlapců ve srovnání s děvčaty. Ve Spojených státech mají mladí Američané ve srovnání s Američankami trojnásobnou pravděpodobnost, že školu nedokončí.

Nic z výše zmíněného není úplná novinka. Americká autorka Hanna Rosin již před dvanácti lety ve své knize The End of Men (Konec mužů) popsala pozoruhodný kolaps amerických chlapců na středních a vysokých školách – a zároveň společenský vzestup amerických dívek a žen, který se ze škol již tehdy přeléval do zaměstnání. „Na každého chlapce, který bude letos přijat na (americkou) vysokou školu, připadnou tři přijaté dívky,“ psala již tehdy. A jala se popisovat trochu zvláštní scény z chodeb středních škol, jež začínaly připomínat dávno zavržená dívčí lycea, jelikož na nich mladé slečny tvořily 60–70 procent osazenstva. Kluci vzdělání vzdali a vypařili se tiše kamsi do života.

Jsme o dvanáct let dál a na trhu je další kniha. Svazek Of Boys and Men (O chlapcích a mužích) amerického sociologa Richarda Reevese z proslulého liberálního think tanku Brookings je možné vnímat jako pokračování Konce mužů a autor se na svou předchůdkyni otevřeně a často odvolává. Rozdíl je nicméně v atmosféře. Když jsem Konec mužů před lety četl, vnímal jsem ho jako oslavnou ódu na nečekaně úspěšný vzestup žen. „Letos tvoří ženy poprvé v dějinách Spojených států většinu pracovní síly,“ psala tehdy radostně Hanna Rosin. „Ženy jsou i na většině manažerských postů.“

Reeves, jinak otec tří synů, přehlíží scénu podstatně méně nadšeně. Trendy se rozhodně neotočily, byť Rosin byla občas kritizována za přílišný optimismus – především v horních patrech společnosti, na jejím úplném vrcholu, totiž nástup žen není zdaleka tak rychlý, jak se jeví v průměrných číslech mapujících celou společnost. Stále rostoucí propast mezi úspěchy žen a neúspěchy mužů se navíc v roce 2022 už rozhodně nejeví jako jednoznačný důvod k radosti. Stejně tak dobře je možné ho považovat za příznak hrozivého vývoje, který může nakonec ohrozit i samotný postup emancipace.