Život bez teflonu
Vaření s ním je sice pohodlné, ale bohužel také nebezpečné. Jak si opět osvojit snadné kuchařské techniky z doby před teflonem?
Když letos v létě vyšel v Respektu rozhovor s vědkyní působící v USA Klárou Matouškovou (číslo 29/2022), která mluvila o chemikáliích kolem nás a upozornila mimo jiné na potenciální škodlivost teflonu, čekala jsem do druhého dne revoluci v našich kuchyních. Hromadné vyhazování teflonových pánví, krach společností vyrábějících teflonové nádobí, žaloby za újmu na zdraví, kurzy vaření na nerezu. Ve své fantazii jsem viděla i svážkovou službu s nápisy „biohazard“ pro restaurace, které se budou teflonu zbavovat ve velkém, potíže s likvidací odpadu atd. Nic z toho se ale nedělo. První, druhý týden, a dokonce ani následující týdny. Ne že bych nám přála paniku, ale fakta o teflonu jsou vážná a zrevidovat obsah kredencí je nutné.
Co vlastně lékařka a etička Klára Matoušková řekla pro naše kuchyně tak podstatného? „V teflonu jsou perfluorované látky, takzvané PFAS, které mají dvě úžasné vlastnosti: odpuzují mastnotu a jsou nesmáčivé. Jenže při vaření a pečení látky z teflonu rovněž přecházejí do potravin a do lidského těla, odkud už se jen těžko dostanou. Kvůli svému poločasu rozpadu v řádu desítek až tisíců let v přírodě přetrvávají téměř nekonečně dlouho a vysloužily si tak přezdívku „věčné chemikálie“. Nebezpečné jsou proto, že jsou to tzv. endokrinní disruptory, které narušují hormonální signalizaci, tedy i plodnost. Postupně se zjistilo, že nenarušují jen hormonální, ale taky imunitní a nervový systém a v neposlední řadě metabolismus, a to v průběhu celého života.
A v tuto…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu