Dohody a vztahy za časů perestrojky

Příští rok šedesátiletá Sylva Fischerová rovnocenně ovládá poezii, prózu a lingvistiku. Má za sebou publikace ve všech těchto disciplínách a je v nich ceněna, byť to dosud – bůhvíproč – nebylo vyjádřeno literárními poctami. Její nejnovější kniha, delší povídka či krátký román Elza a muchomůrka, nese na zadní straně obálky nápis „milostný příběh z osmdesátých let“. O lásce paperback rovněž vypráví, ale víc je zprávou o konci dekády, do níž je situován.

Elza je studentkou pražské filozofické fakulty. Je ve vztahu s Richardem, který pracuje v Náprstkově muzeu a nemíní akceptovat „dohody s režimem“, jež podepisuje každý vysokoškolák už tím, že musí absolvovat povinnou výuku marxismu-leninismu. Jeho mladší bratr Michal ideologickou indoktrinaci – stejně jako Elza – se zaťatými zuby skousává, ale rupnou mu nervy na vojenské katedře, kde to zabalí, což by znamenalo, že ho po fakultě čeká dvouletá vojna. To je jedna potíž. Druhá je, že se vyspal s Elzou. Trojúhelník se napíná a vychyluje tím spíš, když si Richard sežene ayahuascu, která ho však nakopne natolik, že skončí na psychiatrii v Bohnicích. Mezitím se dostaví listopadový převrat a politicky náhle „osvobozená“ Elza dojíždí za Richardem, který je paradoxně mimo dění. Konec je otevřený…

Fischerová přinejmenším v popisu dobové atmosféry čerpá z autopsie. Evokuje stručně, fragmentárně a vcelku zdařile (což autor recenze může jako pamětník posoudit) rozpoložení určité vrstvy studentů z druhé půle osmdesátých let,…