Postupimská Johanka z Arku

Jméno Marie Christiane Eleonore Prochaska nám ve většině vůbec nic neřekne. U našich sousedů, hlavně v Braniborsku, je však synonymem chrabrosti, oddanosti, vlastenectví a také „ženské síly“ – to vše zároveň zabalené do idealizovaného hávu skromnosti, cudnosti a panenství. V Postupimi, hlavním městě Braniborska, odkud Eleonore Prochaska pochází, byl na její počest vybudován sedmdesát let po její smrti pomník na „památku panny hrdinky“, existují o ní divadelní hry, vznikaly básně a byly po ní pojmenovávány ulice. Poctu jí složil i Ludwig van Beethoven – čtyřmi skladbami scénické hudby ke hře Leonore Prohaska od Johanna Friedricha Dunckera, někdejšího ministra v kabinetu pruského krále (hra se nakonec nikdy nehrála, ale to je jiný příběh).

Čím si všechnu tu slávu, ale hlavně příměr „postupimská Johanka z Arku“ vydobyla chudá služebná? Narodila se 11. března 1785. Její otec sloužil v pruské armádě, ale žili v chudobě a poté, co jí zemřela matka, ocitla se s dalšími sourozenci ve vojenském sirotčinci; otec nebyl schopen se o děti postarat. Když jí bylo kolem patnácti, začala se protloukat jako služebná a kuchařka. Doba byla tehdy neklidná. Začátek 19. století byl poznamenán sérií válečných konfliktů, napoleonskými válkami. Napětí panovalo i mezi Pruskem a Francií. Tomuto „vnucenému“ spojenci nakonec pruský král Fridrich Vilém III. v březnu roku 1813, po neúspěšném tažení napoleonské armády na Moskvu, vyhlásil po boku Ruska válku. A v září téhož roku byl v bitvě…